uplatnitelnost, každý, kdo dostuduje, má, řek bych, na 100% jasné, že sežene práci. Další výhoda je určitě ta náplň práce, stále věřím, že zachránit někomu život je nejlepší pocit na světě a to mě také žene kupředu. A zápory - člověk během studia bude muset od některých věcí upustit, neříkám, že musí vše zavrhnout, ale spíše omezit. Je to časově velmi náročné studium a taktéž v množství informací, které je třeba se naučit, ale to chápu, přeci jen budeme zachraňovat životy a bez znalostí to prostě nejde.
Jak vypadá normální školní den? Máte třeba i praxe přímo v ordinacích?
Studium na naší fakultě se dosti liší od gymnázia. Člověk má jen několik hodin, které musí fyzicky na fakultě být (tento rok je to asi 12 hodin týdně) a zbytek času si může naplánovat podle sebe, takže je to na každém individuálně, jak si to nastaví a co s volným časem udělá. Ale abych přiblížil den - klasicky ráno vstanu (záleží jak který den) buď v 6 nebo tak 8:30 - 9 hodin. Ranní hygiena, snídaně a hurá do školy. Odsedím si čas v dané hodině, nějaké testy, protokoly. Poté obvykle následuje oběd a po něm buď další hodina a nebo konec. Dojdu zpátky na byt, kouknu na seriál, otevřu knížku a jdu se učit, člověk nesmí věci moc odkládat, jakmile se dostane do skluzu, už se z toho špatně dostává. Potom si jdu zaběhat, nebo se projít, vyčistit hlavu a opět ke knížkám. Večeře, seriál, ještě jedna kapitola a spát. Samozřejmě jako každý student žijeme i studentský život, takže tak jednou týdně si někam se spolužáky zajdem, odreagovat se, však to znáte. Pokud nastane zkouškové, tak se den dosti liší, je více času u knížek a méně zábavy, ale to už tak prostě je a bude (smích)..
Nebojíš se té určité zodpovědnosti, které s sebou lékařství nese?
Bojím, bojím se, že nebudu moci člověku pomoci, nebo něco určím špatně, pacienti nám budou věřit a my jsme ti, kteří jim mají pomoct. Ale věřím, že v průběhu let a množstvím vědomostí, se bát přestanu a budu si jistější.
Kde se vidíš v budoucnu?
Tohle je otázka, na kterou by asi většina lidí odpověděla stejně - nevím. V průběhu studia teprve budu poznávat jednotlivá oddělení a myslím, že to, co chci dělat, se ještě desetkrát změní, ale pokud mám říct, co mám zrovna teď jako favorita, tak je to buď oční, nebo kardiologie. Chtěl bych hlavně do ciziny, to je můj hlavní cíl. A dosti záleží na oboru, pokud by u mě vyhrála například chirurgie, určitě bych se rád podíval do rozvojových zemí a pomohl jim.
Děkuji za rozhovor. Ještě se chci zeptat, jestli máš nějaké motto nebo vzkaz pro studenty?
Samozřejmně - važte si času, který máte, není ho moc. A věřte mi, že všichni, co půjdete na vysoké školy, si to brzy uvědomíte, že čas neúprosně běží. Tak se ho snažte využít na věci, které mají pro vás smysl a s rozvahou. Taky ti děkuji.
Tereza Jelínková