Ve 12:45 jdeme většinou na oběd. Musím říct, že jako milovník dobrého jídla jsem tu v ráji. Jak se většinou stává, že si člověk nemůže vybrat, protože ho nic neláká, tak tady se mi spíše stává, že si nemůžu vybrat, protože mě láká úplně všechno.
Do půl čtvrté pak pracuju na svém. A co to vlastně znamená? Třeba teď programuju model jedné součástky, kterou firma Analog Devices nabízí. Naprogramovat takový model však znamená třeba i měření určitých parametrů dané součástky za použití osciloskopu, generátoru sinusového signálu a podobně. Je to práce plná výzev a právě proto mě to opravdu baví.
Poté asi 20 minut sedíme na odpoledním čaji, který je občas vážně potřeba, neboť přichází odpolední únavová krize. Co mám na práci v Analogu rád, je to, že se většinou u stolu sejdou lidi z celého světa. Není výjimkou, že si odpoledne povídám s Němcem, Irem, Rumunem, Polákem, Španělem nebo třeba Filipíncem. Na osvojení si „mezinárodního“ anglického jazyka je to tu jak stvořené.
Z práce přicházíme domů o půl šesté a většinou jdeme všichni rovnou do kuchyně. Jestli je na něco takový zahraniční pobyt dobrý, tak určitě i na to, že vás to donutí se naučit vařit.
Po večeři si jdeme většinou zaběhat, neboť po celém dni si hlava opravdu potřebuje odpočinout a já osobně neznám lepší způsob než se jít pořádně hýbat.
Náš den končí většinou kolem 10 večer čtením nějaké pěkné knížky.
Tak to je můj typický den v Irsku. A jestli mě někdy na našem gymplu napadlo, že takhle bude jednou můj den vypadat? Určitě ne, ale člověk prostě nikdy neví, co ho v životě potká.
Jak se Samovi daří? Sledujte na jeho blogu, kam každý den píše:
25