Absolutní báseň je nezávislá na významu slov, básník si vytváří jazyk zcela nový. Autor si pohrává s vymyšlenými výrazy podobně jako s hudbou.
Originál:
Modlitba kamene
Vladimír Holan
Paleostom bezjazy,
madžnűn at kraun at tarhäu at saűn
luharam amu-amu dahr!
Ma yana zinsizi?
Gamchabatmy! Darsk ädön darsk bameuz.
Voskresajet at maimo šargiz-duz,
chisoh ver gend ver sabur-sabur.
Theglathfalasar,
bezjazy munay! Daba! Gamchabatmy!
Kameni nemluvný,
opuštěný a nešťastný a neobyčejný a studený.
Dlouho ležíš zde!
Jak jsi stár?
Nevíš! Však vzpomínky máš hluboké,
zažil jsi doby různé,
smutné i radostné i bolestné.
Všechno.
Kameni nemluvný! Tady! Navždy!
(Veronika Dorazilová)
Pokusy o přebásnění:
Říše kamenná,
tichá a tmavá a navždy uzavřena!
Říše Amu-amu Dahra!
Můžeš se otevřít?
Jednou! Pro nás, pro lidi.
Žít bez zábran,
pro minulost a budoucnost.
Přítomnost je tady!
Zkus to! Jednou!
(Tereza Šimíčková)
Kameny bezjasné,
stromy a řeky,
vy vidíte bolest.
Radost, to je dar!
Radost kamene?
Neexistuje! Ptáte se lidí.
Ty oči však neví.
Vážně?
Kameny nesou v sobě cit.
Nikdo neví,
zda pláčou.
Když vidí, pláčou! Pro lidské utrpení!
(Tereza Bӧhmová)
4