Když jsme dorazili v pátek do školy, všichni vypadali naprosto nepoužitelně. Asi na nás doléhal dvoutýdenní program v kuse…
Takže když nás čekala prezentace o emo- bilitě v Ludwisgburgu, málokdo opravdu dával pozor. Odpoledne se opět velká část skupiny vydala do víru měst, kdy se němečtí kluci rozhodli, že chtějí nakupovat.
Já a mé kamarádky jsme se rozhodly jít si koupit naprosto nejlepší zmrzlinu a nic nedělat. Do doby, než nám jel vlak do Ludwisgburgu, jsme se tedy pouze flákaly
a poté jely chystat závěrečný program.
Celá atmosféra na absolutně posledním večeru pohromadě byla neuvěřitelná. Smích, nespočet emocí… A toho výtečného jídla… No prostě nádhera. Někdy okolo osmé víc než polovina skupiny odešla do večerního Ludwisgburgu, kde jsme si opět koupili zmrzlinu, poté běhali po náměstí, házeli centy do kašny bez vody a hráli dance battles. Byli jsme hlučná skupina asi dvaceti lidí, která na nic nehleděla a plně si užívala poslední společnou noc.
V sobotu už nám všem bohužel došlo, že se musíme rozloučit. Někteří se loučili velmi rádi, protože ne každý si skvěle sedl se svým partnerem. Ale myslím, že v hloubi každého je něco, co nám chybí a chceme kvůli tomu zpět. A na závěr věta, která mi hraje
v hlavě...
24/7...
I don´t want to be rude but I have to because the whole exchange program was so fucking awesome…
13
Lenka Sokolová