Oslavy
Bylo 17. února. Úspěšně jsme přežili svátek sv. Valentýna (i díky odvážlivcům se skvělými vzkazy), venku pořád sněžilo a na olympiádě se zrodil snad nejneuvěřitelnější příběh všech dob - zlato Ester Ledecké, pro které si senzačně dojela NA LYŽÍCH. Jo, a taky jsme měli rodinnou oslavu.
Ty u nás probíhají klasicky jednou za rok. Sejdeme se u velkého stolu, každý do sebe neustále něco cpe, pravidelně se rozbije sklenička s vínem či šampusem (ne moje, samozřejmě). Pak se probírá počasí, vztahy, kolik co dneska stojí, a nechybí tradiční hádka mužských elementů na téma vláda, bla bla bla. V televizi zcela netradičně běží nějaký sport nebo politická debata, letos to byly (zaplať pánbůh) fantastické sestřihy z jízdy Ledecké. Jakmile se probere to, kde kdo byl loni na dovolené a kam pojede letos, přichází na řadu dezert, který dámy se slovy - ale ne, já si nedám, letos musím do plavek zhubnout - odmítají. Po dezertech následuje další sport nebo
ukazovaní sladkých i méně sladkých rodinných fotografií a oslava se blíží do zdárného konce. Střih - senzace Ledecká na lyžích dnes v TV po osmdesáté osmé.
Doufám, že to nikdo z mé rodiny teď nečte, a jestli ano ať si rychle začne číst další strany. Máme totiž v tomto čísle opravdu vše - jídlo, hudbu, kulturu, ale hlavně sport - vrchol letošního sportovního roku jsme si totiž nemohli nechat ujít. Posíláme zpravodajství z lyžáku, rozhovor s mistryní ČR v bruslení studentkou Johanou Pešatovou, speciál z Pchjongčchangu, anebo dvě nové rubriky - jednu o vlasech, druhou o členech naší redakce.
Když už se loučíme s příbuznými u dveří, všichni tvrdíme, jak se musíme sejít dřív než za rok a ne jako loni. Ono ty rodinné oslavy ale stejně mají něco do sebe. Hlavně když se vás při odchodu zeptá dědeček: ,,A jak vlastně dneska jela ta Ledecká?’’
Úvodní slovo
Tereza Jelínková
2