Listy už nám opadaly a vystřídal je čistě bílý sníh. Stejně tak pana Jiříka, který se skrýval za odpověďmi minulého časopisu, vystřídá někdo nový. A kdo to tentokrát bude? Zkuste hádat! Ještě bych chtěla panu Jiříkovi poděkovat za příjemný rozhovor a roztomilou fotku. Děkuji.
Odkdy učíte?
Učím od roku 2006. Tehdy mi volal pan ředitel, jestli bych chtěla pracovat na našem gymnáziu. Nebylo to lehké rozhodnutí, protože jsem byla ještě studentkou 5. ročníku vysoké školy. Místo učitelky, které se uvolnilo díky mateřské dovolené, jsem však přijala a učím zde dodnes.
Jaké bylo vaše vysněné povolání?
Jako malá jsem měla velmi ráda koně, proto volba padla na ošetřovatelku koní. Netrvalo to dlouho a musela jsem své povolání přehodnotit. Rodiče mi opakovaně vysvětlovali, že se kůň na balkón panelového domu opravdu nevejde.
Máte ze školních lavic nějaké silné vzpomínky?
S úsměvem vzpomínám na zkoušení plynových masek. Jednoho krásného dne se však ve školním rozhlase ozvalo, že už nesmíme říkat soudružka učitelka, uklízečka, kuchařka atd., nýbrž nově paní. A tak nám hry na slony skončily.
Které předměty vás bavily a které naopak vůbec?
Bavila mě matematika a tělocvik. Velký problém s tělocvikem však nastal ve třeťáku na gymnáziu. Tehdy jsme po celý školní rok chodili na bazén. Neumím plavat a z vody mám respekt, proto každá hodina byla nekonečná. K mým méně oblíbeným předmětům patřil český jazyk a dějepis.
32