Pocítil jsi přechod z gymplu na VŠ?
Hned v mnoha ohledech. Nejlépe to asi vystihne sousloví ,,Vesničan se vydal do města” (smích). Ne, teď trochu přeháním.. Věřím však, že je to pro každého změna, otázkou zbývá jen jak veliká. Já osobně ji cítím například na akademické půdě. Vysoké školy jsou obecně anonymnějším prostředím než střední. Vzpomínám si, jak na gymplu věděl každý o každém (alespoň něco pikantního), před učiteli se jen tak něco neutajilo (tedy kromě studentské spolupráce..). Naopak na ČVUT se studenti pro kantory častokrát stávají “jen čísly”. Záleží pak individuálně, zda učitel nebo žák má snahu “prolomit ledy”. Každopádně to ale byl další krok k opravdové dospělosti.
Tvá škola uvádí, že vychovává vzdělané odborníky, kteří budou schopni aplikovat teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti v praxi. Co z tvého pohledu zatím převažuje?
Pořád jsme v Česku… takže převažuje teorie. Ovšem ne tak jako na jiných školách. Během studia si musím střihnout 1800 hodin praxe na nejrozličnějších pracovištích, což je třeba vzít v potaz.
Studuješ druhý ročník magisterského studia se zaměřením na fyzioterapii. Co tě vedlo k tomuto zaměření?
Nejdříve bakalářské, můžu se rozhodnout plynule navazovat, případně přejít na jinou školu.. možností je spousta. Podle zahraničního vzoru je magisterské studium jen pořádná pecka teorie navíc, což z nás odborníky nedělá…Dávám si tedy krátkodobější cíle. Budu-li přesto chtít další titul, můžu zvážit i jednodušší řešení (smích).
Má toto magisterské studium nějaké další pokračování, popř. například stáže v zahraničí?
Přirozeně, ať už jde o stáže, semináře, či další vědecké pokračování. Možností je určitě spousta, především pro ty, kteří je hledají.
Jaké bude tvé největší poslání až dostuduješ?
Až dostuduji… to je za dlouho (smích). Nicméně, už teď se poohlížím po psychoterapeutickém výcviku, což je výcvik, který navazuje především na tradice vzdělávacího systému zvaného SUR.(Institut pro vzdělávání v psychoterapii). Ten předpokládá, že k psychoterapeutické práci se člověk dostává především přes zážitek na sobě, který pak spolu s teoretickými znalostmi integruje do své práce. Tady na tomto výcviku chci nabrat co nejvíce zkušeností a dovedností, učit se od „mistrů“ a pak vše co nejlépe zúročit.
Tereza Jelínková