učení, ta administrativa a podobně. Mrzí mě, že nás ty vysoké školy vůbec nepřipravují na kantořinu, ale dělají z nás odborníky na dva předměty. Pedagogika a didaktika se nějak vytratila. Jako učitelé jsme hozeni do vody a teď plav, jak umíš.
Učíte radši mladší nebo starší studenty?
Vzhledem k tomu, že mně se “géčka” úspěšně vyhýbají, tak si užívám především těch starších. To je takový ideál, i když třeba je to spojeno s přebíráním tříd a každá třída má jinou dynamiku, než na co je člověk zvyklý, a navzájem se přizpůsobit je ve vyšším věku těžší.
Co se vám na našem gymplu líbí a co ne?
Líbí se mi, že se snažíme shánět prostředky na vybavení tříd a daří se i na základě projektů. Ty technologie do toho jdou a v přírodovědných předmětech například praxe jako spolupráce s Agelem, se zlínskou fakultou, něco málo i s ostravskou. Problém jsou myslím malé tělocvičny, ale to je daň té staré budově a zázemí. Ale myslím si, že všude jsou ty samé problémy. A ještě jsem někde slyšel, že jsme mrtvá škola. To by se ale teď mohlo zlepšit.
Jaký máte názor na elektroniku v hodinách?
Může být prospěšná, ale je to jako s ohněm. Jak se říká dobrý sluha ale nebezpečný pán, když se nekontroluje. Přijde mi, že je to neúcta ke kantorovi. Dobře hodina ho nebaví, ale měl by zachovat nějaké dekorum. Řídím se zásadou ,,nečiň sám, co nechceš, aby činili tobě’’.
Myslíte si, že je studium o učiteli?
Já jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Jednak to tak do jisté míry cítím sám a taky mě k tomu vedou rozhovory s panem kolegou Žemličkou. Často používá pojem vztahový učitel. Když máte učitele, který má vztah k tomu předmětu a ke studentům, tak je to všeobecně prospěšné.
Máte pro studenty nějakou radu do budoucna?
Hm… bojujte se svou leností. Je to těžké překonat, že se mi nechce. Ale bohužel dneska lidé, kteří jsou úspěšní, něco dělají a museli dělat. Už dávno neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Bonusová otázka: Čtete pravidelně Gymplátek?
Musím se přiznat, že toho přes internet čtu už hodně, takže Gymplátek flákám. Nechce se mi (smích). Já tak prolousknu rozhovory. Snažím se tipovat, kdo to asi je. Jinak ho prolistuji, řeknu si k tomu se vrátím, k tomu se vrátím a pak zjistím, že už je další číslo. V každém případě vám hrozně fandím, že se tady něco děje. To je první vlaštovka a jak to tak vidím, rozjíždíte se dál a je dobře, že to tady začíná žít.
Kateřina Hyklová
39