20
Historie GNJ
VIII.
Bylo zvláštní po všech těch letech hrůzy zase vidět novojičínské gymnázium jako novojičínské gymnázium, a ne Oberschule für Jungen in Neutitschein nebo nedejbože vojenský lazaret. Jsem také moc rád, že se náš František Pecha vrátil jako správce školy a nyní to zde i s ostatními učiteli dává do pořádku. Je to nemilý úkol, ale zvládají jej naprosto skvěle. Po letech okupace není snadné sehnat potřebný počet žáků do všech tříd, zvláště když se polovina města vystěhovala. To je také důvod, proč do tohoto roku vstupujeme bez ročníku nejnižšího, tedy primy. I tak ale před vedením školy smekám můj pomyslný klobouk.
Když už je řeč o vedení, právě stojím v kanceláři ředitele a nahlížím do prospektů ležících na stole. Jedná se o návrhy památní desky obětí druhé světové války. Je tady prostý seznam jmen, abecedně za sebou jako nic neznamenající sled písmen.
Ale pod tím vším je podobný seznam, jen o hodně delší. Když jsem tak ty listy papíru zkoumal, uvědomil jsem si, že jména na seznamu a dalších založených papírech se shodují. Ke každému jménu je totiž přiřazen příběh. Pustím se do čtení náhodných jmen a najednou cítím, jak mi začíná běhat mráz po zádech.