Odkdy učíte?
Učím tak dlouho, že na základce bych už učila vnoučata svých žáků.
Jaké bylo Vaše vysněné povolání?
V patnácti jsem chtěla být pyrotechnikem, jenomže holky nebrali. Je pravda, že chemie u mě byla na prvním místě. Taky jsem dost pracovala s mladšími dětmi - vedla jsem turistický oddíl. To mne asi dovedlo k učitelství.
Máte ze školních lavic nějaké silné vzpomínky?
Dodnes si vybavuji, že ve třetí třídě jsme málem podpálili školu. To se v učebnách ještě topilo v kamnech na uhlí. My jsme navzdory zákazu v kamnech šťourali a ty žhavé uhlíky nám vypadly na podlahu. Měli jsme pořádně nahnáno. Ale paní učitelka byla rozumná. Věděla, že na vsi každé malé děcko umí topit. Tak nás jen nechala po škole. Když jsme byli starší, pár úžasných učitelů s námi nacvičovalo divadlo. To byl pro nás svátek. Tenkrát ve škole kroužky nebyly, tak jsme byli rádi, že máme možnost se takhle vyřádit.
Které předměty Vás bavily a které naopak vůbec?
Patřila jsem k těm, kterým se říkalo šprt. Ale nikdy jsem se moc neučila. Šlo to tak nějak samo. A bavilo mě prakticky všechno. Nejvíc asi chemie a dějepis. Z volnočasových aktivit na vsi moc příležitostí nebylo. Po škole jsme obvykle “lítali” venku. Hráli fotbal, vybijku a později volejbal. Chodili jsme sbírat byliny nebo kaštany pro zvěř. Ráda jsem si kreslila a psala deníky. Na gymnáziu i nějaké ty povídky a básničky, jako určitě mnozí z vás. A jako na vesnici - musela jsem hodně pomáhat doma a na poli.Dneska už mnozí ani netuší, co je to snop (ne, není to namyšlený týpek) nebo povříslo (ani uječená holka).
Říjen je tady a to znamená padání a žloutnutí listů, více tmy, chladnější dny a také s narůstající barevností lesů narůstá i počet našich časopisů. Samozřejmě i nyní nesmí chybět oblíbená hádanka. V minulém díle jste doufám správně odhadli pana Dostála, kterému bych ještě jednou ráda poděkovala za trefné odpovědi a fotku.
Uhodnete, kdo se pod nimi skrývá nyní?
34