Pod názvem knihy „Farma zvířat“ by byla chyba si představovat encyklopedii o zemědělství, nýbrž tento alegorický román rozhodně nenapsal George Orwell jako příručku, jak se starat o zvířata, ale jak se jimi nestát.
Kniha pojednává o zvířatech, která vypudila člověka z farmy a v domnění lepšího života si začnou vládnout sama. Vytvoří si pravidla, která musejí všichni dodržovat. A i když se zpočátku zdá, že svět nemůže být dokonalejší a že jsou si všechna rovna, pomalu se ujme jeden druh zvířat vedoucích pozic a nastolí na farmě tyranii. Prasečí tyranii.
I když se může zdát děj nějakým způsobem vtipný (už jen proto, že hlavními protagonisty jsou zvířata), tak rozhodně se není v knize čemu smát, protože celý děj ukrývá, jak asi už tušíte nebo víte, skrytý kontext. Autor pomocí personifikace, metafor a slov se socialistickým zabarvením chce satiricky upozornit na hrozbu Sovětského svazu a myšlenku stalinismu a komunismu. Kolektivizace nebyla podle něj ideální a vedla jen k utlačování a vraždění. Jasné je, že jeho předpověď se vyplnila, a tím jen dokázal, jak je jeho dílo nadčasové.
Dílo je i naprosto geniální ve vykreslení společnosti POMOCÍ ZVÍŘAT. V knize se vyskytují různé povahy a charaktery, kterými dvounozí disponují a stejně Prasata vládnou, lžou a manipulují. Ale jsou i chytří a touží po moci a zisku. Tedy jsou obrazem Stalina, bolševických revolucionářů a propagandy. Psi jsou tajná policie, kůň Boxer pracovitá část národa propagující myšlenku prasat a ovce se chovají doslova jen jako jedno hloupé stádo opakující a šířící myšlenku prasat a nedochází jim, že je něco špatně. Proč by také bylo, když je vše podezřelé vždy vysvětleno a život „je lepší“ než předtím.
Mně samotné kniha připadala naprosto dokonale napsaná. Po přečtení a nečekanému závěru jsem dost přemýšlela o soudobé společnosti a snažila se uvědomit, zda bych byla ovce či slepice nebo osel. Nerada bych se stala jedním z „Orwellových savců“ a rozhodně bych nechtěla, aby se ze světa stala (znovu) „Farma zvířat.“