Gymplátek 34. Číslo - Page 16

Šilarová a

názor na

Štramberk

Víte, než jsem přišel na gympl, Štramberk byl pro mě takový vcelku neznámý kraj. Já totiž bydlím ve Straníku a právě v našem okolí si děláme legraci spíše z Mořkova. Kdo bydlí v Mořkově, ten je automaticky divný, všechno je tam divné, je to prostě Mordor a známe na něj nespočet vtipů. Ale

Šilarová bydlí v jiné oblasti a tam je terčem posměchu Štramberk. Tuhle jednou zavedla řeč, že proč lidé nejedí psy, vždyť jsou to taky zvířata a že ve Štramberku to jí normálně, stejně jako jakási žebra. A když přijde řeč na pravěk, samozřejmě se Štramberk hned vzpomene. To samé dělá pan Oldřich Hyvnar, mimochodem její příbuzný (kdyby to někdo z vás nevěděl) a ten ve výtvarce komentuje film o pravěkém člověku slovy: „Hele Štramberák!“ nebo „Teď tlupa ze Štramberku útočí na tlupu z Mořkova.“ Jste-li tedy ze Štramberku či z Mořkova, těmto dvěma učitelům se raději vyhněte.

Šilarová a

potápení

ˇ

Traduje se, že její muž je vášnivý lovec, který si na lov bere vzduchovku a potápěčské baterky přidělané na klobouku. Ale nebojte se, není to příšera, to jen pan Šilar je manžel vášnivé potápěčky, hrdé majitelky neoprenového obleku a ploutví. Člověk si řekne, tahle rodina sedí

denně na zápraží, hladí kočky a stále si myslí, že čtení Bohumila Hrabala je pořádná erotika, u které se člověk při čtení stydí, jako to u nich bylo v mládí. Ale ono ne! Tihle jezdí často k moři (tuším, že k Černému či Středozemnímu) navlečení v potápěčském obleku a v hlubinách prozkoumávají krásy podmořského světa. Jenže, paní Šilarová není jediná z našeho ústavu, kdo se chodí potápět. Takový pan Kramoliš se pokoušel o to samé, bohužel si pochroumal nohu o podmořské korály a následně jej do té nohy požahala nějaká medúza. No prostě smolař!

16