Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006 sp . zn . Pl . ÚS 34 / 03 , bod 113 :
„ Předmětem úpravy je odpovědnost za specifickou škodu , která reaguje – ve srovnání s obecnou úpravou odpovědnosti za škodu např . v občanském zákoníku – na určitý specifický případ , pro nějž je typické , že s uplynutím delšího časového období je škoda fakticky nezjistitelná a bylo by možno jen stěží poskytnout ochranu práv kterékoliv z dotčených stran odpovědnostního vztahu . Ústavní soud se proto neztotožňuje s námitkou , že lhůty , které jsou zákonem o myslivosti zakotveny pro uplatnění nároku na náhradu škody , nejsou přiměřené . Jestliže vlastník pozemku obhospodařuje zemědělský pozemek , lze předpokládat , že stav výpěstků průběžně sleduje . Lhůta 20 dnů od vzniku škody se tak pro uplatnění nároku jeví naprosto přiměřená . Lhůtu pro uplatnění nároku na škodu způsobenou na lesních pozemcích a porostech , kterou lze uplatňovat za předchozí rok vždy do 20 dnů od konce měsíce června , hodnotí Ústavní soud s ohledem na stejné důvody , jaké byly zmíněny v předchozím případě , jako přiměřenou .“