FC
VYROVNÁNÍ S MINULOSTÍ
Když si dáte práci s analýzou, můžete zjistit,
že ta osoba je v něčem podobná Vašemu ro-
diči. Že se podobně chová, nebo si do ní své-
ho rodiče projektujete (promítáte). Že vlastně
z tohoto vztahu máte podobný pocit jako ze
vztahu s rodičem. Navedou Vás i tyto otázky:
• Neoživují se ve mně, ba dokonce
neposilují se ve mně, názory rodičů
prostřednictvím této osoby?
• Neopakuje se ve mně nějaký pocit
z dětství? Například napadá mě, že
nemám sílu tento vztah opustit, že
„nesmím“, že by mě blízcí „zavrhli“,
tak jako při útěku z domova?
• Nesnažím se druhé osobě dávat víc,
než od ní požaduji zpátky, a pak se proto
cítím špatně, nemilovaně?
Také pomůže sepsat si seznam všeho, co
byste si od daného vztahu přáli.
Následně se snažte tato přání krok za kro-
kem dostávat do rovnováhy s realitou.
Nebo máte s něčím potíže?
Máte potíže říct o nich svému protějšku?
Máte potíže prosadit si své sny?
Máte potíže postavit se za sebe? Vůbec se
bavit o tom, co je pro Vás důležité?
3. Přijmi minulost beze zbytku, jaká
byla, a do budoucnosti si vytyč nové,
dospělé mantinely vztahu s rodiči
Jste již dospělí, ale stále se ve vztahu k rodi-
čům chováte jako děti? Bojíte se jim vzepřít,
i když cítíte, že by to bylo správné? Myslíte,
že ani když se k Vám chovají sebehůř, „ne-
máte právo“ je opustit? Trvá vnitřní blok?
Jestliže už nejste děti, měli byste převzít
kontrolu nad svým DNEŠNÍM vztahem
s rodiči. Co bylo, to se už nezmění. Může
se však změnit to, co je i co bude.
Nyní jste rovný s rovným. Sepište si, kdy se
Vaši rodiče dál snaží nevyžádaně zasahovat
do Vašeho života, a to zvláště bolestným či
nespravedlivým způsobem.
A potom si sepište seznam SVÝCH pravidel,
která rodičům dospěle stanovíte, aby se tato
dosavadní praxe změnila.
Není to lehké. Psychologie hovoří o syndro-
mu dlouhodobého vězně, který se i po uply-
nutí výkonu trestu zdráhá požádat věznitele
o otevření žaláře a na svobodě se mu uklání,
plní jeho pokyny, vnitřně se neosvobodí.
(56)
Převzít v dospělosti kontrolu nad vztahem
(bývalé) zraněné dítě – rodič má silný tera-
peutický účinek, především provádíte-li jej
klidným a pevným způsobem. To znamená:
důrazně trváte na vlastních podmínkách
a asertivně informujete rodiče, že v pří-
padě jejich nedodržení vztah končí, a to
ne Vaším, ale jejich rozhodnutím.
Velmi v tomto kroku pomůže, když máte za
zády podporu, ať už partnera nebo přátel.
Každopádně, ubližování musí skončit.
Pamatuj: To nejlepší
je teprve před Tebou
Součástí hlubokého citového zranění z dět-
ství je lživá domněnka, že „už nikdy nebude
lépe“, že „rodičům se ani v dospělosti nesmí
vzpírat, že „o rodiče nesmíme přijít, i kdyby
se k nám chovali sebehůř“, i že „chyba musí
být pokaždé na straně dítěte“ – rodič přece
„vždy dítě miluje".
I vinou této domněnky se léčba citových ran,
přenesených z dětství do dospělosti, někdy
zdá bolestná a nepřirozená. Jenže po celou
dobu tohoto procesu bychom si měli připo-
mínat, že tu nejtěžší fázi máme už za sebou.
Totiž období, kdy jsme byli v područí rodičů,
slabí a sami. Proti každému našemu vzepře-
ní stála mobilizovaná společnost s tvrzením,
že dítě, které se příčí výchově, je špatné, ne-
zdárné, patří do ústavu, zaslouží si odsouze-
ní, zatímco rodič, pokud bije nebo jinak zra-
ňuje dítě, má mít v okolí podporu, protože
„si to dítě určitě zasloužilo“.
Tyto zničující časy ovšem, s příchodem do-
spělosti, definitivně skončily.
Zraněné vnitřní dítě určitě JE možné uzdra-
vit a stát se milující bytostí, která bude mít
šťastný život. Léčba může probíhat i samo-
volně, používáme-li rozum a staré události,
postoje a víry z dětství posouváme do nové,
dospělé perspektivy.
Každopádně strachy nejsou v naší hlavě
náhodou. A neříkají nám, že jsme porou-
chaní. Říkají, že mají svou příčinu v před-
chozím čase. Možná až u několikátého pra-
rodiče, který tehdy jako první nezpracoval
svá citová zranění, způsobená svými rodiči,
a svůj jed začal předávat o generaci dál. n