ÚVOD DO DĚJE
FC
3 ZÁKLADNÍ
UVĚDOMĚNÍ
1. Bolest û Utrpení
B
olest je nevyhnutelná
fyzická reakce na vnější
podnět. Něco zkazíme,
někdo nám ublíží, a naše
tělo se neptá – aniž s tím
souhlasíme nebo aniž si to
přejeme, prožíváme bolest. To je základní
nastavení všech lidí.
Biblická dějeprava říká, že Bůh zpočátku
tvořil lidský příběh sám. Provázel člověka
jeho životem v lásce, bez bolesti, v pohodlí.
Adam však chtěl „víc“ než jen být veden –
chtěl ochutnat ze Stromu poznání.
Bůh člověku vyhověl. Od té doby nechává
lidské bytosti, ať si na všechno v životě při-
cházejí a svůj osud řídí samy.
Karma tak není nástrojem nadpřirozeným,
božským, mimo rozumové chápání člověka,
ale naopak přirozeným, lidským, logickým.
Co člověk seje, to sklízí. A jeho záhonem je
myšlení. Člověk dokáže vytvářet svůj osud
do značné míry už tím, jak myslí.
Rozhodne-li se soustředit na jakoukoli udá-
lost, i tu, která už dávno pominula (bolest),
stane se znovu jeho životem – přítomností.
Ano, byť vnější podnět, zdroj původní bo-
lesti, už ustal, člověk si svými myšlenkami
dovede tuto bolest neustále obnovovat.
Protože však už nejde o realitu, tedy o sku-
tečnou fyzickou bolest, hovoříme o bolesti
psychické (psyché = duše), která se nazývá
jednoslovně utrpením.
Utrpení je tedy prodlužováním již poznané
bolesti ve své vlastní duši. Zatímco bolest
nelze ovlivnit a přichází zvenčí (vně duše),
utrpení lze ovlivnit prací se svou myslí, po-
tažmo s duší. Řešení tak přichází zevnitř.
Ale předpokládá to, že musíme chtít. ð
(5)