Máme rádi zvířata...
... dneska o Garovi
Ahoj jsem Gar, jezevčík dlouhosrstý. Je mi devět let, takže jsem vlastně staroušek.
Žiju u rodiny Zelinových. Pokud by vás zajímalo, jakou mám barvu, tak nevím, jak bych
vám na to měl odpovědět. Někdo tvrdí, že jsem dohněda, jiní zas dozrzava. Na čem
se ale všichni shodnou, jsou moje uši do černa. Jak by řekla jedna z mých paniček,
jsem prostě exot.
Se mnou obývají náš dvorek i dva protivní kocouři. Jsem vycvičený lovecký pes, proto
na ně hrozně štěkám. Nemůžu je vystát a oni si provokativně sednou vedle mé boudy.
Musím na ně štěkat. Oni si tam sedí a smějí se na mě.
Když jsem u toho štěkání, moje paničky tvrdí, že prý štěkám na žížaly. To samozřejmě
není pravda. Já nemůžu za to, že svým lidským zrakem nic nevidí a sluchem neslyší.
Taky rád štěkám v noci a to někdy všechny lidi kolem dovádí k šílenství. Lidé jsou
prostě zvláštní.
Kdysi jsem byl hodně dobře vycvičený, ale v poslední době se to trochu zhoršilo.
Každý den dostávám jídelko a pitíčko a chodím na procházku buď s jednou paničkou,
nebo s druhou - a to Barčou, když je zrovna úterý a čtvrtek. Třeba včera jsem s Barčou
cvičil, ale nakonec to dopadlo špatně, protože mě hrozně znervózňovaly ty hloupé
kočky.