Mick
se svou
čtrnáctkou
dál na volné vodě a bylo zajímavé ho sledovat. Skončil
dobře pro Micka. Parádní lysec
vypadal, že bude mít dobrých
18 kg, což posléze potvrdila i
váha - 18,30 kg. Když jsme k
jezeru přijeli, netušili jsme, co
tu máme čekat, ani jsme neměli
sebemenší představu o zdejší
obsádce. Věděli jsme jen to,
že zdejší největší úlovek vážil
kolem 28 kg, ale jinak tu mohlo
plavat cokoliv. Ulovení kapra
přes 18 kg hned první ráno v
nás vzbudilo naději a důvěru
v příznivý průběh nadcházející týdenní výpravy. Chvíli
jsme počkali, jestli se náhodou
nevyčasí, ale protože pršet
nepřestávalo, museli jsme kapra
nafotit v dešti.
Vytrvalý déšť představoval
relativně příznivé podmínky
pro rybolov, ale také vysokou
vlhkost. Všude kolem nás vyskakovaly houby. Napočítal jsem
tolik druhů,
jako na
Monster squid jim očividně chutnal
6
žádném jiném jezeře, proto jsme
jezero pokřtili na Houbové.
Většina jich byla jedovatá, ale
našel jsem i bedlu s kloboukem
velikosti talíře. Vím, že je to
nejen jedlá, ale i chutná houba
a k vajíčkům a slanině se hodila
náramně. Sobotní noc i neděle
uplynuly, aniž by se naše hlásiče
ozvaly. V noci jsme sice pár
šplouchnutí slyšeli, ale na další
záběr jsme si museli počkat až
do pondělní noci. Přišel na můj
pravý prut. Mohla být tak jedna
hodina v noci, když se ozvala
Siréna a kapr energicky vyrazil
na volnou vodu. Lehce mrholilo, ale to mě v honbě za prvním
úlovkem rozhodně nemohlo zastavit. Souboj se silným kaprem
jsem si užíval plnými doušky.
Když se mi ho konečně podařilo
uvěznit v síti, mohl jsem si oddechnout. Pěkný šupináč vypadal
tak na 15 kg, ale nakonec jsme
mu navážili 17,10 kg. Zavezl
jsem udici na stejné místo, což
byla vzhledem ke krátké vzdálenosti hračka. Sotva jsem s
tím byl hotov, rozjel se mi další
prut. I tento souboj proběhl
dobře, ačkoliv jeho výsledkem
byl o něco menší kapr. Šupináče
kolem 10 kg jsem rovnou pustil
zpátky na svobodu. Po zbytek
noci panoval klid.
Vůbec nás nepřekvapilo,
že jsme se opět probudili
do deštivého rána. Podle
předpovědi se mělo v pondělí
změnit počasí k lepšímu. Jenže
pršelo dál. Ale ani tak jsem si
nestěžoval. Navíc se dostavila
další akce. Začali jsme čím
dál častěji vídat kapry u svých
markerů, což mohlo znamenat
jediné: zachutnal jim Monster
squid. Pomalu jsem zvyšoval
krmné dávky. Cejni mě sice
neotravovali tolik jako Micka,
ale bylo jasné, že tam jsou, proto jsem předpokládal, že boilie
ve vodě moc dlouho nevydrží.
V úterý večer jsme si zalezlí
v bivaku vařili večeři a poslouchali při tom rádiový přenos
kvalifikačního zápasu Anglie na
mistrovství světa. Naráz vzduch
prořízl hlas Sirény. Šlo o stejný
prut, na který mi zabral šupináč.
Zatímco jsem běžel ke člunu,
hnala se ryba rychle pryč. Než
se mi ji podařilo zastavit, urazila
dobrých 100 m. Světlo valem
sláblo a vál silný vítr, který mě i
s rybou unášel dál a dál na jezero. Ze všech sil jsem se snažil
udržet člun proti větru, ale
kapr mi s tím ani trochu nepomohl. Podnikal silné výpady do
hloubky a jezdil kolem dokola.
Břeh už jsem měl víc než 30 m
daleko, takže vázek jsem se bát
nemusel, jen jsem ho potřeboval
dostat z hloubky nahoru. Souboj
to byl úžasný a nekonečný.
Kapr ve svém úsilí získat znovu
svobodu nepolevoval. Prut
NRXD 13´ 3,5lb se prohnul
do maximální akce, ale žádný
pokrok se nedostavil. Pravá ruka
mě už hrozně bolela, úplně se
setmělo a začalo zase mžít. Kapr
to ale pořád ještě nevzdal. Vítr
hnal člun pořád dál, tak jsem se
ho znovu pokusil nasměrovat
proti němu a přidal plyn, abych
se dostal blíž k lovišti. Kapr byl
znovu proti a otočil loď o 180
stupňů. Konečně jsem podle
vlasce poznal, že vyjel nahoru.
Ještě než si stačil uvědomit, co
se vlastně děje, nabral jsem ho
do podběráku. Uf, to byl asi můj
facebook
Rád fotím
zvířata
Jezero je
hodně,
hodně
hluboké
a dole ani
ploutev
n Z