nastal poslední den výpravy.
Na dvou nejproduktivnějších
místech pod břehem mi ryby
přestávaly brát. Vynahrazoval jsem si to na
dalším lovišti. Hlavu
jsem si z toho nedělal,
svoje už jsem si
nachytal a mohl
jsem být nadmíru
spokojený. Společně
jsme dosud nachytali
neuvěřitelných 108 ryb!
Potají jsem doufal, že
se Sebovi splní jeho sen,
ještě než budeme muset odjet. Moje partnerka Ayleen mu
dokonce poslala SMS se svou
pozitivní energií... Jak jsem se
již několikrát přesvědčil, fungovalo to.
Posledního rána jsem se
probudil později než obvykle.
Byl jsem rád, že mě v noci
nic nebudilo a mohl jsem se
dobře prospat. O stěny bivaku
se pořád opíral vítr a pršelo.
Pohled skrz okno byl vpravdě
žalostný. Horší počasí jsme
na balení ani mít nemohli.
Otočil jsem se na bok a zalezl
hlouběji do spacáku.
Mohl jsem
klidně
spát dál. Tenhle luxus mi však
přán nebyl. I přes silný déšť
jsem uslyšel volání. Silou vůle
jsem se donutil vyhrabat se
z tepla spacáku a rovnýma
nohama skočit do studeného
francouzského lijáku. Promnul
jsem si oči a civěl na Seba,
který stál u váhy.
„Jo! Jo!“ křičel pořád dokola
a vítězně zvedal ruce vzhůru,
jako by v Holandsku vyhrál
zlatou medaili.
To sice ne, ale pro sebe ji
získal. Vždyť v saku měl svůj
sen. Tak dlouho po něm toužil,
až se mu splnil. Ručička vah to
jednoznačně dokazovala.
„Máš cos chtěl, Sebe?“ volal
jsem na něj.
„Jo... má přes 40 liber!“
Radost, která z jeho
slov přímo čišela,
odnášel
studený vítr. Běhal a tančil na
břehu v broďkách. Zaťatou
pravačkou švihal vysoko nad
hlavu a nadšením byl doslova
bez sebe.
Tony Davies-Patrick
Kdo by se staral o přesnou váhu,
když získá takový poklad?
16
facebook
www.carponline.cz
17