vlnami za svým snem. Rychle
jsem na něj zavolal, abych mu
popřál štěstí, ještě než zmizí z
doslechu, a dodal jsem: „Mám
ještě dost 30mm boilie, kdyby
ti náhodou tahle cukrátka
nefungovala...“ Mou přátelsky
míněnou radu ignoroval a mířil
dál ke své bóji. Vtom jsem v
kapse ucítil vibrace. Záběr!
Červená dioda na příposlechu
blikla ještě jednou a stejná
blikala i u prutu. Zhluboka jsem
se nadechl a překonal těch pár
metrů skokem. Prudce jsem
zasekl. Špička se ohnula a
okamžitě jsem ucítil škubání.
Kapr chvíli třásl hlavou, aby se
háčku zbavil, a potom vyrazil
jako šíp. Naviják Mitchell začal
příst a točil se stále rychleji.
Chris zavolal na Seba, který
to hned otočil a vracel se zpět.
Proto máme přátele!
Sevřel jsem cívku, abych ji
zpomalil. Jen tolik, abych mohl
kapra zbrzdit, ne příliš, aby se
háček neuvolnil. Už jsem byl ve
člunu a chystal se vyjet, když
za mnou naskočil Seb. Funěl
a lapal po dechu jako sprinter
za cílovou rovinkou,
ale dokázal
se sebe dostat důležitou
otázku:
„Chceš, abych tě
natočil, Tony?“
„Dobrý nápad,“ odpověděl
jsem mu a zavolal na Chrise,
aby mu podal kameru. V duchu jsem sám sebe uklidňoval,
že všechno půjde hladce,
že Seb to zvládne. Jenže v
koutku duše jsem se bál, že
14
jsem se pořád otáčel, abych
zkontroloval, jestli ji ovládá
a drží správně, ale už jsem
se dokázal koncentrovat i na
souboj s kaprem. Byl to silný
divočák, který nás chtěl mermomocí dostat na druhý konec
jezera.
Na rozdíl od ostatních kaprů,
kteří se prostě hlavou zabořili
do trav, tenhle zůstával nahoře
a kroužil jako šílený. V jednu
chvíli se cívka divoce točila,
když mířil k protějšímu břehu,
ale pak se zničehonic otočil
a vyrazil opačným směrem.
Věděl jsem to jistě, protože na
tučný obnos, který jsem za
kameru vydal, zmizí v hlubinách. Posledních třináct dní
jsem Seba učil, jak s foto a
video vybavením zacházet,
kdy zmáčknout jaký knoflík, ale
vždy jsme při tom měli pevnou
půdu pod nohama. Hodně se
zlepšil, dokázal ji udržet pevně
na rameni, už mu nepadala.
Jenže dokázat to samé ve vratkém člunu na neklidné hladině,
to je něco docela jiného. Doufal jsem, že si povede dobře a
dnešní 13. den nám nepřinese
smůlu. Uklidňovalo mě, že
kamera byla připnuta na
bezpečnostní kšíry obepínající
Sebova záda a pas.
„Tak co Sebe? Drží se ti
ta kamera dobře?“
„Neboj, Tony. Bude
to v pohodě.
Soustřeď se
na rybu a já
se zase
soustředím
na video. Nacpal
jsi mi toho minulý
týden do hlavy dost.“
Myslím, že si Seb
neuvědomoval, že
nákup téhle kamera stáhl stav
mého bankovního
účtu k nule. Sice
prudce
rozvířila.
Bylo mi jasné, že
na háčku nemám jen
tak ledajakého kapra.
Pohrával si se mnou jako
kočka s myší. Sotva se mi
podařilo navinout pár metrů
šňůry, hned ji zase vytáhl ven.
S jistotou jsem však věděl, že
jestli to vydrží prut a 0