mohli kapři projíždět nebo při
hledání potravy rýt ve dně.
Nic jsem neviděl. Hejno ryb
se tu ale mohlo jen loupat na
hladině a o něco dál pak sjet
do hloubky. Podobnou situaci,
kdy se kapři nepasou, ale jen
tak odpočívají, jsem již viděl.
Hlavou mi bleskl návazec zig,
ale bylo by obtížné umístit ho
správně při silném větru a na
tak velkou vzdálenost, navíc v
hustých travách, které sahaly
až k hladině. Ze člunu jsem
zjistil, že se ryby nezdržují
nahoře, ale jsou dole u dna.
Kapři nemusí nutně pořád
vrtat ve dně, někdy jen brázdí
vodní rostliny. Chovají se
podobně jako ovce, plavou
jeden za druhým až si v hustém porostu vytvoří cesty, které
kolikrát ani nejsou ze shora
vidět. Jejich tunel mi prozradil
jen 50m dlouhý vyvýšený pás
trav. Nastražit v takovémhle
‚tunelu‘, je pěkně tvrdý oříšek,
který bych raději snad ani
nelouskal. Proto jsem se
zlepšila, přišla teplá fronta a
vrchní vrstva vody se trochu
prohřála. Kapři se čas od času
ukazovali u hladiny a vyhřívali
se.
Jestliže mají ryby v jezeře
málo úkrytů ve formě vázek a
potopených stromů, schovají
se většinou za ostrov nebo do
nějaké klidné, málo prochytané části revíru. Jihovýchodní
cíp Pennu je přesně takový.
Nejsou tam vybudována
žádná loviště a vzhledem k
zarostlému břehu bylo víc než
jisté, že tam už dlouho žádný
bivak nestál. Rybáře určitě
odrazoval i hliněný násep
zarostlý plevelem a vlčími
máky. Navíc blízko u břehu
roste stromek, který zužuje
výhled a při náhozu by se mu
člověk musel pořád vyhýbat.
Křižoval jsem člunem nad
mělčinou, až jsem si náhle
všiml kruhové mezery v
travách velké asi jako basketbalový míč, dno pokrýval štěrk.
Místo se mi líbilo, jenže leželo
Klekl jsem si a čekal, až se
vánek utiší. Díky polarizačním
brýlím jsem zahlédl několik
tmavých stínů, které projely
nad štěrkem. Do malé mezery
žádný velký kapr nezavítal,
objevili se jen menší kolem 5
kg. Rozhodl jsem se, že sem
nastražím levý prut, který jsem
minulý týden měl u ostrova
nebo pod větvemi podél severního břehu. Zabral mi na něj
jen jeden 9kg kapr, takže jsem
ho mohl klidně přemístit.
Vítr zesílil, což mi přesné
umístění nástrahy značně
ztížilo. Vložil jsem nástrahu
do kbelíku na krmení, upevnil prut ve stojanu a zapnul
volnoběžku. Potom jsem
pomalu vesloval k bóji
a naslouchal bzučení
cívky. Když jsem
dorazil na místo,
překvapeně
jsem zíral na
rozvířenou
takže se teď vznášela dál nad
hustým porostem. Najít malý
kousek štěrkového dna bylo
v bah