POSEL DOBRÝCH
ZPRÁV
Probral jsem doma
s partnerkou svoje plány
a rozhodli jsme se, že
se na štěrkovnu vydáme
s celou rodinou. Směr
Belgie jsme se vydali
v pondělí a cesta k jezeru
nám trvala asi hodinu.
Vyložili jsme věci, a já pak
sešel dolů k vodě. Revír
vypadal přesně tak, jak
jsem si ho pamatoval.
Jezdil jsem očima po
hladině, abych zjistil,
kde kapři zrovna jsou,
pokusím ulovit letošního
prvního velkého kapra.
Stále se mi vracela
myšlenka na jezero, kde
se během posledních
let chytal několikrát.
Jednalo se o belgickou
štěrkovnu, se kterou jsem
nebyl ještě tak docela
hotový. Proháněli se
tam nejkrásnější kapři,
jaké kdy mé oči spatřily.
Rozhodně to však nebyl
revír, který by své poklady
vydával na počkání.
Výpravy, na kterých
jsem zůstal bez záběru,
nebyly vůbec ojedinělou
záležitostí. Spíše
pravidlem. Bohatě mi je
však vynahradili kapři,
kteří mi zabrali jindy.
Jezero má rozlohu asi
čtyřiadvacet hektarů
a zdejší obsádka není
nijak hojná. Téměř
polovinu tvoří řádkáči, což
je ve srovnání s jinými
lokalitami výjimečné.
Ze svých vlastních
zkušeností i od jiných
rybářů vím, že největší
z nich se blíží dvaceti
kilogramům. Ostatní
kapři jsou šupináči
6
a lysci, největší mají
25 kg i více. Dno jezera
rozhodně nepřipomíná
běžnou štěrkovnu.
Rozdíly v hloubkách jsou
obrovské. Na mělčině je
hloubka jen půl metru,
zatímco nejhlubší místa
leží v šesti metrech.
Tvoří jej labyrint velkých
lavic, hlubokých děr
a rozsáhlých porostů řas,
který nabízí bezpočet
možností, kam umístit
udici. Člun a echolot tu
přijde vhod. Díky němu
člověk snadno zaveze
návnady na vyvýšené
lavice, které kapři rádi
navštěvují a hledají tam
potravu. Další výhodou
je čistota vody. Je tu tak
průzračná, že člověk
vidí i na dno tři metry
pod hladinou. Kromě
toho se zdejší kapři
rádi ukazují a dávají
o sobě pravidelně vědět.
Takže není obtížné je
lokalizovat. Brzy ráno
vyskakují nad hladinu
a loupou se. Právě zrána
také ryby nejvíce berou.
Během noci většinou
žádný záběr nemívám.
když vtom jsem zhlédl
velkého oranžového koie.
Proplaval mi prakticky
pod nohama. O něco dál
jsem zpozoroval několik
dalších ryb, které si jen
tak kroužily pod hladinou.
Začal jsem si dělat
naděje, že mě čeká dobrý
týden a do podběráku
mi zavítá hodně kaprů.
Po pár hodinách jsem
měl přípravy za sebou
a udice na místech,
která se mi osvědčila již
během minulých výprav.
Večer příjemně plynul
a nedaleko zakrmených
míst jsem viděl pohyb.
Tentokrát jsem vnadil
směsí tygřích ořechů,
konopí, javorových semen
a šrotu a boiliem s příchutí
scopex. Doufal jsem, že
v noci mě probudí zvuk
hlásiče,