Villedon má netypický
protáhlý tvar
VILLEDON
NA VLASTNÍ KŮŽI
Steve Briggs
J
estli si ještě
vzpomenete na můj
článek z lednového
čísla o maxi kaprech
z malých revírů ležících
v kraji Limoges, pak jistě víte, že
zdejší jezera považuji za jedny
z nejlepších kaprařských revírů,
na jaké se může člověk vydat.
I když se mi na některých
chytalo tak skvěle jako nikde
jinde, nechci se upnout na
jeden a jezdit tam pořád.
Ještě mi zbývá přijít na kloub
spoustě dalších revírů. Proto při
plánování další výpravy padla
volba na jezero Villedon.
Slyšel jsem o něm mnohokrát,
ale vždy šlo jen o kusé
informace, žádné podrobnosti
se ke mně nikdy nedostaly.
Důvodem je skutečnost, že
jezero vlastní Holanďan a jezdili
sem chytat převážně nizozemští
22
rybáři. Zásadní obrat nastal v
okamžiku, kdy mi zavolal Paul
Armfield a revír mi vylíčil. Došlo
mi, že rozhodně stojí za více
pozornosti a neměl bych ho
dále přehlížet. Se svými čtyřiceti
hektary je podstatně větší než
řada jiných revírů, které jsem
tam dole navštívil. Co mě však
opravdu zvedlo ze židle, byla
velikost kaprů. Pětadvacítkami
se to tam jen hemží a největší
kusy mají přes 30 kg!
Jednou večer mi zavolal Rob
Hales a chtěl vědět, jestli bych
si tam s ním nevyjel. Že se
vůbec ptá! Samozřejmě, že
ano! Měli se k nám přidat ještě
Neil Snowy, Marcus Brotherton
a Dave Treasure. Doufal jsem
jen, že výpravu načasovali tak,
abychom měli dobré šance na
zdolání nějakých villedonských
krasavců. Naděje nám poněkud
pohasly, když jsme dorazili na
místo a zjistili, že minulý týden
se v historii revíru zařadil mezi ty
nejčernější. Byl to nejhorší týden
za celý rok. Abyste rozuměli,
ne že by se vůbec nic nechytlo,
ale já chtěl slyšet něco trochu
jiného. Na druhou stranu je
ale pravda, že podobné řeči
slýchávám, kamkoliv přijedu,
a přesto mi pak ryby berou.
Nepochyboval jsem o tom,
že pokud zvolíme správnou
taktiku, nějakého kapra si určitě
vytáhneme. Proti rybářům,
kteří chytali před námi, se také
tak trochu spiklo počasí. Kapři
z Villedonu hodně reagují na
vítr a oni měli teplé počasí
a vzduch se ani nehnul. Dobrou
zprávou bylo, že na příští týden
meteorologové očekávali větrno
a deštivo. Všichni jsme doufali,
že to by mohlo kapry nakopnout.
facebook
Villedon se od jiných rybářských
revírů, které jsem navštívil,
liší. Popsal bych ho nejspíš
jako ‚křížence‘ mezi komerční
lokalitou a svazovým revírem.
Má protáhlý tvar a je poměrně
úzký. K lovištím se rybáři
dostanou nejsnáze lodí. Celá
procedura probíhá tak, že se
vybavení naloží u hráze do
velké lodi, a ta pak vše odveze
na místo. Při rybaření mohou
lidé používat čluny i zavážecí
loďky, nahazovat i zakrmovat
přímo ze břehu či se dokonce
brodit vodou, aby udice spustili
přesně tam, kde je chtějí mít.
Možností je spousta, záleží
jen na tom, co komu vyhovuje.
Já s Robem jsme chytali na
lovišti Cabin nedaleko hráze,
na kterém je k dispozici chatka,
takže jsme to měli přes vodu jen
kousek.
Oba zastáváme názor, že loviště
by se mělo rušit co nejméně.
Vlasce, bóje a neustálé ježdění
lodí po hladině má na ryby
neblahý vliv. Měli jsme proto
v plánu zakrmovat ze člunu
jen jednou denně přiměřenou
dávkou krmení a jinak na
vodu vyjet jen v nejnutnějších
případech. Rychle jsme
zmapovali dno a zjistili, že je
poměrně ploché, leží v hloubce
necelých dvou metrů a tvoří
jej většinou měkké bahno.
Vzhledem k tomu, že jsme tam
neměli žádné vázky, které by
kapři vyhledávali, nezbývalo
nám nic jiného než doufat, že
naše návnady budou pro kapry
dost lákavé, aby k nim přijeli.
Pokud se tak nestane, snad se
sami někde prozradí, abychom
věděli, na jaké místo se zaměřit.
Potěšila nás předpověď, jež
slibovala severozápadní vítr,
který by měl od večera foukat
přímo do našeho loviště. To by
znamenalo, že máme dobrou
šanci na akci hned zkraje
výpravy. Nehodlali jsme proto
marnit čas a vrhli jsme se do
práce. Co se týče návnad,
vsadili jsme Rob i já hlavně
na boilie. Já jsem si vybral MP
mix od Nashe a taky Coconut
creme, Rob se rozhodl pro Code
red od Sonubaits. Na doplnění
krmné dávky jsme měli v kbelíku
namočené konopí, které ryby
milují. Plni důvěry v úspěšný
začátek výpravy jsme zavezli
první udice.
Zvedl se vítr, jak slibovala
předpověď. Spolu s ním
přišel i déšť, který se mi v
noci ohlásil kapkami ve tváři.
Dveře bivaku zapínám sice jen
nerad, ale pořád je to lepší,
než promoknout na kost. Vše
vypadalo dobře, ale hlásiče za
celou noc ani nepíply. Jenže
něco se stát prostě muselo.
Podmínky jsme měli až moc
dokonalé na to, aby ne. Sotva
se začalo rozednívat, rozjel
se jeden Robův prut. S váhou
lehce přes 11 kg nešlo o
žádného z villedonských obrů,
ale první úlovek jsme získali a
s ním i důkaz, že ryby v lovišti
máme!
Pravidla dovolují chytání na
čtyři pruty, ale my jsme měli
Pěkný začátek,
17,60 kg
www.carponline.cz
23