Moje nové
navijáky
Shimano
Ultegra
C14 XTB
dole v hloubce zvolna
pohybovalo. Naviják cvakl
a kapr si centimetr po
centimetru bral vlasec
i přesto, že jsem měl brzdu
utaženou. Prut se mi
pořádně prohnul. Potom
naráz pohyb ustal. Ryba
se buď dostala do trav,
nebo za mělkou lavici.
Za pravděpodobnější
jsem považoval druhou
možnost. Popošel jsem
doleva, abych táhl z jiného
úhlu a zkusil znovu
otočit. Potom jsem ucítil
pohyb a znovu jsem měl
s kaprem kontakt. Byl
teď v hlubší části jezera
a zůstal tam dobrých
patnáct minut. Myslel
jsem, že to snad nikdy
nevzdá. Pokaždé, když
10
si vytáhl další kus vlasce,
jsem se modlil, aby háček
vydržel. Cítil jsem, že
kapr postupně ztrácí síly
a pomalu míří nahoru.
Natáhl jsem si broďáky
a šel tak daleko do
vody, jak jsem jen mohl,
abych rybu snáz nabral
podběrákem. To už jsem
ho viděl. Na konci vlasce
jsem měl obrovského
šupináče. Jakmile vynořil
hlavu nad hladinu, zvedl
jsem podběrák a byl
můj! Jo! Opatrně jsem
ho přesunul na podložku
a obdivoval ho v celé jeho
kráse.
‚Zatraceně, ten má určitě
přes metr dvacet,‘ blesklo
mi hlavou, když jsem
kapra dával do vážícího
Připraveny
na akci
saku. Zvedl jsem váhu
a napjatě sledoval ciferník.
Rafička se zastavila
přesně na hodnotě 22 kg.
Dal jsem kapra v saku
na chvíli do vody a běžel
pro přítelkyni, abych jí
sdělil tu výbornou zprávu.
Natočili jsme kapra na
videokameru a udělali
několik fotografií. Potom
jsme ho opatrně vypustili
zpět do vody. Sedl jsem
si do křesla, pozoroval
hladinu a říkal, jak je
to super, když člověk
může chytat na jezeře,
jako je toto. Potom jsem
stáhl pruty a strávil den
s rodinou. Čekali mě ještě
tři dny rybaření, kdo ví, co
si pro mě revír přichystá...
Udice jsem měl zavezené
ještě před setměním, ale
vůbec mě nepřekvapilo, že
hlásiče zůstaly celou noc
potichu. Když jsem otevřel
oči, bylo na hodinách
sedm ráno. Zah 0