čekat. Čísla byla vhozena
do osudí (tedy kbelíku)
a my si postupně tahali.
Štěstí mi přálo. Na lístku
jsem měl jedničku. Od té
chvíle šlo všechno jako na
drátkách. Postaral jsem
se o vše nezbytné a už
kolem páté měl políčeno.
Dvě udice jsem nahodil na
velkou lavici. Musel jsem
dohodit dobrých 60 metrů.
Lavice měřila jen metr
na šířku a tři na délku.
Třetí prut jsem nahodil
ke břehu po levé ruce,
kde mi minule brali kapři
nejvíce. Ani na jedné ze
svých dvou předchozích
výprav jsem se záběru
nedočkal dřív než v neděli
odpoledne. Doufal jsem,
že tohle by se mohlo
změnit.
Jenže když jsem ráno
protřel oči, vůbec mě
nepřekvapilo, že swingery
zůstaly nehybně na
svých místech. Po sní-
Noc snad
nebude
klidná
dani a hrnku kafe jsem se
rozhodl dvě udice z lavice
převázat. Opatřit fluorokarbonový IQ návazec
s háčkem Wide gape
č. 8 čerstvou nástrahou
mi zabralo jen chvilku. V
sobotu večer jsem prakticky nezakrmoval. Vnadil
jsem jen třemi koulemi
boilie v punčoše. Dělám to
tak proto, že na revírech
jako je Laroussi, kde se
vystřídá spousta rybářů,
člověk nikdy neví, co do
vody naházeli ti, kteří tu
byli před ním. Bylo by
zbytečné do vody přidávat
další návnady, když ji
tam ryby mohou mít ještě
dost. Po přehození jsem
se rozhodl zakrmit trochu
vydatněji, abych si získal u kaprů důvěru. Ke
každé udici jsem přihodil
zhruba třicet koulí. Zvedl se studený severní
vítr a mě začala být trochu zima. Pootočil jsem
deštník, abych mohl na
první úlovek čekat pěkně
v závětří. Hned jsem se
cítil mnohem líp. Jenže čas
se vlekl. Sluníčko příjemně
hřálo a mně se začala klížit
víčka.
Nevím, jak dlouho jsem
podřimoval, ale naráz mě
ze spánku vytrhl nějaký
zvuk. Vykoukl jsem přes
okraj deštníku a uviděl, jak
se levý prut nebezpečně
ohýbá. Swinger poskakoval pod Delkimem
a cívka se točila jako
zběsilá. Teprve až když
jsem zasekl, uvědomil
jsem si, že jsem zapomněl
Delkim zapnout. Ještěže
můj starý naviják Tournament 6000 nadělá tolik
randálu, jinak bych záběr
prospal.
Ryba už stačila ujet hodně
daleko. Plavala jako o
závod. Trvalo mi dobrých
dvacet minut, než se mi
podařilo dostat ji jakžtakž
pod kontrolu. O každý
decimetr vlasce bojovala
Nedělní
ráno
Kde tě
chytím
příště, ty
tuláku?
16
facebook
Na
štěrkovně
přijde
vhod
solidní
stojan
Situace
vypadala
slibně
podběrák a strčil ho pod
něj. Mám ho! Říkal jsem
si, že bude bezpečnější,
když odříznu vlasec, aby
se mi kapr lépe zvedal.
Dalo mi zabrat, než jsem
ho dostal na podložku.
Teprve když jsem z něj
sundal síť, došlo mi,
jakého kapra jsem vlastně
chytil. Takhle velký mohl
být jen jeden jediný lysec, Břicháč. Rozruchu,
který úlovek způsobil, si
samozřejmě všimli moji
kamarádi. Pomohli mi toho
nádherného obra zvážit
a nafotit - 25,90 kg. Můj
tehdejší osobní rekord.
Po vypuštění břichatého
obra jsem si toho
odpoledne vytáhl ještě
dva další kapry 16,80 kg
a 19,10 kg. Prožil jsem
odpoledne, na jaké nikdy
v životě nezapomenu. Jak
rychle ke mně štěstí přišlo,
tak rychle bohužel také
zmizelo. Zbytek týdne
jsem neměl vůbec nic,
kapři se začali třít.
Nomád
V roce 2010 jsem
nejčastěji chytal na řece
nedaleko bydliště. Říční
systém nabízí nespočet
možností a rybařit se dá
prakticky kdekoliv. Hlavní
tepnu tohoto říčního systému tvoří mohutná řeka
Meuse a navazuje na něj
řada kanálů a štěrkoven.
Snadný revír to zrovna
jako lev. Chvíli jsem byl
naprosto přesvědčený
o tom, že mám na háčku
hodně velkého jesetera.
Konečně jsem se dostal do fáze, kdy mi ryba
přímo pod nohama jezdila
sem a tam. Jenže pořád
se držela u dna, jakoby
tam byla přilepená. Tohle
prostě nemůže být kapr,
říkal jsem si pořád dokola.
Už jsem nechtěl čekat,
rozhodl jsem se pořádně
zabrat.
Stoupl jsem si co nejblíže
k vodě, abych mohl jesetera z vody vytáhnout.
„Posel pravěku“ pomalu
ale jistě stoupal z hloubky
k hladině. Nejdříve jsem
zahlédl jen světlou skvrnu.
Zvětšovala se tak dlouho,
až mi došlo, že jesetera
na háčku rozhodně mít
nebudu. Byl tam kapr.
Trochu jsem povolil brzdu.
O tuhle rybu rozhodně
nechci přijít. Když se
nahoru vynořil podruhé,
měl jsem už připravený
www.carponline.cz
17