O aktivitu
ryb jsem
strach mít
nemusel
úlovků budu mít na
kontě. Na výpravu jsem
si s sebou vzal velkou
zásobu červených koulí
Monster Squid, pořádnou
dávku kvalitních pelet a
odpovídající množství
čerstvě připraveného
konopí.
Když se chystám na malý
revír, vždy dbám na to,
aby vše bylo perfektní.
Většina rybářů mívá
políčeno pod stromy
u protějšího břehu a
mně to také za daných
okolností připadalo jako
nejlepší volba. Vzhledem
k předpovídané změně
počasí jsem ale zvažoval
i možnost, že se ryby
přesunou do hlubší vody
ve středu jezera. Rozhodl
jsem se proto nastražit
v obou místech. Ke
každému panáčkovi jsem
nasypal tři až čtyři kila
krmení. Zvolil jsem taktiku „všechno nebo nic“,
ale prakticky jsem neměl
co ztratit. Někdy člověk
holt musí jít štěstí naproti
a ne čekat, až mu samo
spadne do klína.
Předpokládal jsem, že
12
bude dva až tři dny trvat,
než budu mít záběr,
proto jsem se obrnil
trpělivostí. Když jsem
druhý den ráno hned za
rozbřesku uslyšel hlásič,
nemohl jsem si přát
lepší budíček. Na háčku
jsem měl lysce 21,5 kg,
který očividně nebyl tak
letargický jako ti ostatní
v uplynulých týdnech a
potravu hledal. Potěšilo
mě, že jsem odhadl
situaci správně a nabídl
rybám více krmení.
Zabral mi v centrální
části jezera. Ačkoliv bylo
ještě brzy dělat závěry,
měl jsem dojem, že bude
Konečně!
Můj
vysněný
Jo Jo
32,80 kg
lepší soustředit se na
volnou vodu než břeh.
U hráze to jen šumělo a
na nástrahu, kterou jsem
tam nahodil, mi druhý
den výpravy zabrali dva
zdejší největší třicetikiloví
sumci. Zasekl jsem tu i
jednoho kapra, ale ten
se mi bohužel vypnul.
Přesto jsem začátek
výpravy považoval za
úspěšný. Zastávám
názor, že pro úspěšný
lov je třeba správně
odhadnout množství a
dobu vnadění. Hodně
se diskutuje o různých
návazcích a nástrahách,
facebook
jenže u nich do velké
míry záleží na tom,
jakým způsobem je
člověk použije. V tom je
ten rozdíl. Těžko se to
vysvětluje, protože každá
situace je jiná. Právě
proto tolik záleží na tom,
jak dobře ji rybář dokáže
odhadnout a využít ve
svůj prospěch. Navzdory těmto úvahám jsem
přece jen svůj standardní
návazec trochu upravil.
Roky jsem používal potahovanou pletenku, jejíž
koncovou část vedoucí
k háčku jsem stahoval.
Když jsem ale byl na
rybách v Maďarsku,
zjistil jsem, že mi lépe
funguje, když ji nechám
potaženou a potah stáhnu jen z vlasu. Úprava
se mi osvědčila a úlovky
se zlepšily. Úspěšný lov
je konec konců souhrou
nejrůznějších faktorů
a i sebemenší změna
může rozhodnout.
Dvě následující rána
jsem se radoval ze dvou
www.carponline.cz
Kradmý
pohled
na místo,
odkud Jo
Jo zabral
solidních lysců. Vážili 23
kg a 23,20 kg. Oba mi
zabrali časně zrána. Zdálo se, že to bude nejlepší
denní doba na úlovek,
protože přes den byl klid.
Docela jsem se tomu
divil, protože během
předchozích výprav jsem
záběry v průběhu dne
měl. Žádné dvě výpravy
však nebývají stejné,
a dokud podběrák nezahálí, jsem v klidu a
neřeším, kdy mi ryby berou. Připravil jsem se na
další poklidný den, a tak
mě zvuk hlásiče docela
zaskočil. Rozezněl se v
jednu odpoledne. Rozjel
se mi prut nahozený u
břehu v hloubce přes
jeden metr. Cítil jsem, že
i tentokrát bude úlovek
větší. Vlasec jsem navíjel
jen velmi pomalu. Napadlo mě, že by bylo
dobré natočit pár záběrů
ze zdolávání, a tak jsem
prut předal Joan a šel
pro kameru. Někdo by
během souboje prut z
ruky nedal, ale my to
bereme tak, že jsme tým
a někdy se při zdolávání
vyměníme. Kameru jsem
našel, ale všechno se
seběhlo jinak, než jsme
čekali. Nakonec jsme
nenatočili nic. Začalo
mi docházet, že na
háčku máme něco extra.
Znervózněl jsem. Nemohl
jsem se dočkat, až kapra
konečně dostaneme do
sítě. Když jsem uviděl
mohutný hřbet ryby, zatajil se mi dech. Popadl
jsem podběrák a pořádně
si kapra prohlédl. Je to
on? Nebo ne? Ohmatal
jsem mu ocas a bylo mi
to jasné. V síti opravdu
není nikdo jiný než Jo
Jo. Kapr, v něhož jsem
doufal a snil o něm celé
dlouhé roky. Konečně!
Když už jsem si myslel,
že se to nikdy nestane,
jsem ho měl! Stál jsem
jako solný sloup. Ani
jeden z nás nevěřil vlastním očím. Kapr už byl
dost starý, takže jsem s
ním zacházel s největší
opatrností. Váha pod
ním úpěla tak dlouho,
až se rafička zastavila
na hodnotě 32,80 kg. Jo
Jo byl konečně náš! Při
13