ARCH 9/2019 web ARCH_9_2019_web - Page 12

Realizácie Parametry jako orientace k výhledům, míra oslunění či intimity takto mohou determinovat způsob tvarování páté fasády domu (dům K – pozri ARCH 12/2008) nebo vytváření záhybů jeho prostoru a hmoty (domy B a  C – pozri ARCH 9/2012 a  12/2012). Druhým postupem je fascinace některými aspekty ikonických staveb. Ať už se jedná o mřížku o devíti polích (dům LJM – pozri ARCH 9/2015) či prostorový plán (dům RCK), jejich interpretace je vždy spíše volná a intuitivní než svázaná předem danými dogmaty. I  díky tomu je patrná kontinuita autorského přístupu, nezávislého na tom, kterou ze zvolených metod právě sleduje. Slabé formy se s ohledem na vybraný parametr stávají spektakulárními, převzaté silné formy jsou naopak určitým způsobem dále prověřovány do té míry, dokud ještě drží pohromadě. Tento protichůdný postup dále ilustrují poslední dvě realizace – dům RCK a monument v Majeru. Dům RCK jako zatím poslední ze zmíněné série rodinných domů, monument v Majeru jako iniciační realizace jiného typu (veřejná zakázka na základě vítězství ve veřejné soutěži), která v sobě z odlišné perspektivy shrnuje dosavadní autorská východiska. Vila jako architektura abstraktní a  monument jako architektura kon- krétní. Anebo naopak? Za srovnávací kategorie obou realizací byly zvoleny způsob členění objemu, prvek schodů a  lamelová police/konstrukce. Prvé reaguje možná více na vnější podmínky stavby, druhé potom na její vnitřní podstatu a třetí na autorskou estetiku. Vila se nachází na rovině mezi generickými novostavbami, její objem pracuje s absen- tující topografickou rozmanitostí a ambivalencí plné a prázdné hmo- ty, která je obvyklá spíše v hustější zástavbě. Monument je zase osa- zen ve svažitém terénu mezi náspy a zářezy komunikací, jednoduchá kubická hmota se zvedá nad jeho úroveň, aby umožnila nahlédnout na tyto šrámy na těle i duši původního vojenského hřbitova. V obou realizacích je tedy přítomná potřeba přechodu mezi výškovými úrovněmi, která se zdá být více symbolickou než nezbytnou. 34 V prvém případě se odkazuje na Raumplan či lokální problém subur- bie, ve druhém kromě záměru vytvoření vyhlídky snad i na vertikalitu původního památníku – obelisku (odstraněného kvůli novostavbě autosalónu až v nultých letech tohoto století!). Prostředkem tohoto přechodu jsou schody, ne v utilitárním slova smyslu, ale jako vnitřní podstata architektury jako takové (autoři společně se svými studenty na KAT VŠVU strávili nad tímto tématem poslední semestry ateliérové výuky). Prostory vily jsou uspořádány do různých výškových úrovní na stoupající komunikační spirále prostorového plánu. Schody se zde stávají prostředkem tvarování, který celou stavbu diferencuje a  zároveň drží pohromadě. Podobně je tomu i  u  monumentu, byť zde hrají rigidnější roli. Kubický objem monumentu ohraničuje vnitřní schodiště (bounding box), jehož transverzála jej zároveň člení na různé typy menších civilnějších prostorů. Kromě schodů, vyhlídky, kapličky a  zázemí mám na mysli především slepý prostor při vyústění schodiště na vyhlídku. Ten je pro pochopení autorského přístupu možná zcela klíčovým, není totiž účelovým, ale otevřeným dalším interpretacím (dá se v  něm hrát, na chvíli spočinout nebo i přenocovat). Poslední vysledovanou paralelu demonstruje zvláštní podobnost lamelové police ve vile (foto vľavo) a  lamelové kon- strukce památníku. Obé se zdají být projevem téže autorské estetiky, byť u  vily se jedná o  vybavení interiéru a  u  monumentu o  ocelový svařenec nosné „mostové“ konstrukce objektu. Jakoby monument byl jedním velkým kusem nábytku, podobně jako police ve vile, připomínajícím svou křehkostí papírový model. Snad právě prvky výškového přechodu, neužitečnosti a  křehkosti představují výcho- diska konkrétní architektury autorů, které se v  návrhu rodinného domu stávají užitečnými pouze abstraktně a  podprahově tak šíří hravý a nepragmatický způsob jejich architektonického uvažování. Jakub Kopec