Realizácie
Obnova cintorína
Banská Bystrica
N/A
K
onkrétní/abstraktní N/A
V jedné ze svých nekonečně provokativních i provokativně
nekonečných přednášek srovnával Jan Tabor dvě zásadní stavby
Miesovy meziválečné tvorby – barcelonský pavilon a vilu Tugendhat.
Návrhy obou vznikaly takřka paralelně a je možné o nich tvrdit, že
představují jeden myšlenkový celek, tematizovaný rozvíjením kon-
cepce volně plynoucího prostoru a jeho architektonického tva-
rosloví. Ačkoliv se jejich prostředky (profilace a opláštění subtilních
podpor, kompozice mramorových stěn a jejich textur, velkorysé
prosklení a další) a cíle (volně plynoucí prostor) zdají být téměř
totožné, významově (spíše než typologicky) se odlišují. V Barceloně
se nachází pavilon a v Brně vila. Pavilon, v němž nebylo nic vystavo-
váno a ničemu tak nesloužil, představuje architekturu samu o sobě,
demonstraci určitého uvažování jen a jen o ní, reklamní upoutávku
na méně je více, architekturu jako umělecký artefakt. Vila tyto aspek-
ty může zahrnovat také, ale ne v tak ryzí podobě, protože je určená
především k bydlení a architekturu jako takovou demonstruje více
méně na jeho pozadí, tedy pokud právě nejde o výjimečný případ
vlastního bydlení exhibicionistického tvůrce (viz skleněný dům Phili-
pa Johnsona). Tabor prostřednictvím tohoto jemného významo-
vého rozdílu mezi architekturou pavilonu a vily vyvozuje nuance
32
mezi tzv. konkrétní a abstraktní architekturou. Samozřejmě ne tak,
jak bychom možná očekávali, tedy že pavilon představuje architek-
turu abstraktní a vila její konkrétní aplikaci, ale přesně naopak. Jako
konkrétní označuje pavilonovou architekturu iniciující samotné
plynutí architektonického prostoru, jako abstraktní potom architek-
turu vily, která je již podřízena potřebám bydlení a toto plynutí zde
probíhá pouze v hlavním obytném prostoru jako dílčí součást mo-
dernistického domu. Pro potřeby tohoto textu bych výše zmíněné
nahlížení na architekturu pavilonu rád rozšířil i na architekturu monu-
mentu, který může vykazovat velmi podobné atributy. Ostatně již
Adolf Loos považoval hrob a monument za jediné architektonické
prvky, které lze označit za umění. To, že pravděpodobně jediným
takovým objektem, jenž se dle Loosových návrhů podařilo zrealizo-
vat, byl jeho vlastní náhrobek, je už příběhem jiným...
Tvorbu architektonického ateliéru N/A dlouho zastupovaly
rodinné domy či vily. Ne že by se architekti Benjamín Brádňanský
a Vít Halada zabývali pouze jejich navrhováním, ale právě skrze
tyto objekty individuálního bydlení vykročili od ideových studií
k projektování a realizacím. Z hlediska architektonické koncepce se
tyto domy pohybují někde mezi specifickou podobou parametric-
kého navrhování a volnými interpretacemi architektonických ikon.
Pro prvou metodu je výchozí vybraný parametr či charakteristika
(autoři nepracují generativně, ale empiricky), která je aplikována na
daný lokální problém a podmiňuje určitý způsob formování domu.