ARCH 9/2019 web ARCH_9_2019_web - Page 11

Realizácie Obnova cintorína Banská Bystrica N/A K onkrétní/abstraktní N/A  V  jedné ze svých nekonečně provokativních i  provokativně nekonečných přednášek srovnával Jan Tabor dvě zásadní stavby Miesovy meziválečné tvorby – barcelonský pavilon a vilu Tugendhat. Návrhy obou vznikaly takřka paralelně a je možné o nich tvrdit, že představují jeden myšlenkový celek, tematizovaný rozvíjením kon- cepce volně plynoucího prostoru a  jeho architektonického tva- rosloví. Ačkoliv se jejich prostředky (profilace a opláštění subtilních podpor, kompozice mramorových stěn a  jejich textur, velkorysé prosklení a  další) a  cíle (volně plynoucí prostor) zdají být téměř totožné, významově (spíše než typologicky) se odlišují. V Barceloně se nachází pavilon a v Brně vila. Pavilon, v němž nebylo nic vystavo- váno a ničemu tak nesloužil, představuje architekturu samu o sobě, demonstraci určitého uvažování jen a jen o ní, reklamní upoutávku na méně je více, architekturu jako umělecký artefakt. Vila tyto aspek- ty může zahrnovat také, ale ne v tak ryzí podobě, protože je určená především k bydlení a architekturu jako takovou demonstruje více méně na jeho pozadí, tedy pokud právě nejde o výjimečný případ vlastního bydlení exhibicionistického tvůrce (viz skleněný dům Phili- pa Johnsona). Tabor prostřednictvím tohoto jemného významo- vého rozdílu mezi architekturou pavilonu a  vily vyvozuje nuance 32 mezi tzv. konkrétní a abstraktní architekturou. Samozřejmě ne tak, jak bychom možná očekávali, tedy že pavilon představuje architek- turu abstraktní a vila její konkrétní aplikaci, ale přesně naopak. Jako konkrétní označuje pavilonovou architekturu iniciující samotné plynutí architektonického prostoru, jako abstraktní potom architek- turu vily, která je již podřízena potřebám bydlení a toto plynutí zde probíhá pouze v hlavním obytném prostoru jako dílčí součást mo- dernistického domu. Pro potřeby tohoto textu bych výše zmíněné nahlížení na architekturu pavilonu rád rozšířil i na architekturu monu- mentu, který může vykazovat velmi podobné atributy. Ostatně již Adolf Loos považoval hrob a monument za jediné architektonické prvky, které lze označit za umění. To, že pravděpodobně jediným takovým objektem, jenž se dle Loosových návrhů podařilo zrealizo- vat, byl jeho vlastní náhrobek, je už příběhem jiným... Tvorbu architektonického ateliéru N/A  dlouho zastupovaly rodinné domy či vily. Ne že by se architekti Benjamín Brádňanský a  Vít Halada zabývali pouze jejich navrhováním, ale právě skrze tyto objekty individuálního bydlení vykročili od ideových studií k projektování a realizacím. Z hlediska architektonické koncepce se tyto domy pohybují někde mezi specifickou podobou parametric- kého navrhování a  volnými interpretacemi architektonických ikon. Pro prvou metodu je výchozí vybraný parametr či charakteristika (autoři nepracují generativně, ale empiricky), která je aplikována na daný lokální problém a  podmiňuje určitý způsob formování domu.