řemínku. Nejspíše cínový prstýnek s jemnou rytinou. Nikdy nezjišťoval z jakého materiálu je a jakou
by mohl mít cenu. Pro něj nesmírnou a to mu stačilo.
Nalezl ho jednoho zvláštního dne na půdě u prarodičů při svých dětských hrách na velká
dobrodružství, ve škvíře mezi prkny v rzí potažené plechové krabičce s již dávno vybledlými
fotografiemi, z nichž nebyly poznat obličeje „zvěčněných“ lidí, jen občas siluety. Drolily se mu mezi
prsty, když se je snažil vyndat a prohlédnout. Proto si vzal pouze ten prstýnek, krabičku vrátil zpět na
její místo. Ten den, kdy se mysl dítěte měnila v mysl chlapce, si přísahal, že o samotném nálezu
nikomu neřekne, neboť mu bylo jasné, jak by to dopadlo. Vzali by mu jej. A druhá přísaha následovala
zcela přirozeně. Nikomu ho nedá! Jen velmi výjimečné osobě, dívce, ženě. Ano, takovéto myšlenky se
začínaly objevovat v jeho mladé mysli. Osud sám tomu chtěl, aby mu zůstal v držení až právě do
tohoto okamžiku. Dřív nepoznal žádnou, jíž by mohl tímto symbolem své oddanosti obdarovat. Než
mohlo k tomuto rozhodnutí dojít, osud vždy tvrdě zasáhl.
Až dnes! Dnes má možnost předat prsten dál a navíc na Štědrý večer. Z těchto úvah, při nichž si s
prstýnkem nevědomky pohrávala v prstech, jej vytrhl jemný zvuk zvonečku. Dokonce si ani nevšiml,
že hudba utichla.
Pln očekávání, trochu nervózní vkročil zpět, aby spatřil Vivian vyšňořenou jako Bohyni z dávných
časů. Splývavé vzdušné hedvábné šaty barvy jejích očí, s diadémem v jehož středu se skvěl velký
obsidián, jednoduchým spirálovým náramkem na holé paži, náhrdelníkem posázeném sytě rudými
granáty, vypadala jako královna elfů. Ještě několikrát zacinkala, než ho odložila, aby jeho zvuk
vystřídal její zvonivý smích.
„Jelikož ti Ježíšek už to hlavní donesl, tady na tebe čeká jen opravdu taková drobnost.“ Ukázala na
obálku vsunutou mezi větve stromku. Drako k ní přistoupil, žmoulaje v ruce svůj prstýnek i se
šňůrkou: „Víš, miláčku, nějak jsem byl ze svého dřívějšího života vytržen narychlo, mám pro tebe jen
taky takovou drobnost. O to osobnější to pro mě je.“ A natáhl k ní uzavřenou pěst, aby ji vtiskl do
nastavených dlaní, co tak dlouhou dobu opatroval. Jen lehce mrkla na prstýnek, uzavřela jej v nich,
zavřela oči a vydechla.
„To je nádhera! Děkuji ti z celého srdce! Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Abys chápal, nic není
skutečně neživé a pokud se budeš snažit porozumět, i předměty k tobě mohou promlouvat a sdělit ti
svá tajemství.“ Políbila ho vášnivě, přetrhla řemínek a už se jí vyjímal na prsteníčku pravé ruky, jako
by to bylo jeho právoplatné místo snad odjakživa.
„No a teď otevři svůj dárek ty, můj dráčku,“ převedla pozornost opět k obálce.
Drako ji vzal chvějící se rukou, opatrně, skoro až posvátně otevíral, aby z ní vytáhl dvě vstupenky.
Okamžitě ho zaujala hlava Santa Clause s neodmyslitelnou čapkou, trčící z jámy vyplněné až po jeho
bílý vous něčím hnědým. O co se jedná, bylo zcela zjevné, pouze potvrzené cedulkou na kraji s
nápisem „Jímka“. Dále lístky nesly datum tohoto Štědrého večera, blížící se hodinou začátku,
honosným názvem podniku „Bar U smradlavého skunka“ pod nímž se nacházel ještě nápis „Metalová
tancovačka pro náročné s převleky“.
„To jako… ,“ nedořekl. „Ano, přesně. Ideální příležitost na štědrovečerní večeři. Tady máš
škrabošku, podala mu staře vyhlížející vyšívanou masku s dlouhým nosem, ohraničující nositeli čelo
a končící nad horním rtem. „K tomu křiváku se ti bude dokonale hodit. Ještě si nezapomeň vzít ty
šperky, které ti nadělila jedna z tvých nových bot, a můžeme vyrazit. Konec konců já už připravena
14