dnešní elektronický věk, který nám umožní zaznamenat vše, co jsme v daném díle chtěli sdělit, do
dokumentu, jenž dává možnost snadných úprav a následného sdílení. Vezměme si kupříkladu dobu
ručně zaznamenaných rukopisů, kdy autor neměl třeba papír, inkoust, nebo husy už byly z předchozí
jeho tvorby tak vypelichané, že již nedisponovaly ani jedním vhodným pírkem, jež by se dalo
vytrhnout, oříznout do špičky, namočit do inkoustu a dál se jen nechat unášet na vlně. To samé platí
o období psacích strojů s vypsanou nebo zašmodrchanou páskou, porouchaným mechanismem
nějakého toho písmene a zdlouhavým procházením textu stranu za stranou a jeho nekonečným
přepisováním do uspokojivé konečné podoby. V tom je ruční psaní, zdá se, stále efektivnější. I když u
většiny rukopisů by bylo potřeba schopných „dešifrátorů“.
A to byla řeč pouze o psaném textu. Do úvah o ilustraci, malbě, sochařství a jiných 2D a 3D tvůrčích
činnostech se raději pouštět nebudu. To nechám povolanějším. Přesto i zde je základem zápisník a
nějaká psací pomůcka.
Tím pádem je závěr prostý. Správnými zdroji jsou dobrý nápad a možnosti ho ihned zaznamenat,
následovaný samotným aktem tvoření v čisté seberealizaci. A člověk se může nazývat Člověkem.
24