PLZEŇSKÁ HORROR STORY
ANEB VÝLET, KTERÝ SE TAK TROCHU ZVRTL
autor: Marrrqui
Upozornění: tento příběh vznikl z některých námětů, které mi poskytli moji žáci ze 6.B z jedné ZŠ v Plzni.
Všemu z toho, co se jim na tomto výletě do džungle stalo, se vystavili zcela dobrovolně. :) Ostatní, nezpracované
náměty by vydaly na další dva tři horrory a jeden eko-thriller. Aby bylo GDPR učiněno zadost, žáci
si vymysleli falešné identity, pod kterými sami sebe v textu najdou. Snad se nikoho z nich nedotknu tím, jak
jsem s jejich postavami naložila, a také se chci omluvit všem, jejichž nápady nakonec použity nebyly. Svým
žákům i ostatním přeji příjemné (a poťouchlé) letní čtení. :)
Předpotopní autobus se kodrcal po hrbolaté pralesní cestě, lemované liánami. Osoby sedící v jeho
útrobách se koupaly ve vlastním potu.
„Kdy už tam budeme?“ zeptal se Karel Nevim.
Nikdo neodpověděl. Možná měli rty potem přilepené k sobě a nepodařilo se jim je otevřít, možná ho
v rachotu motoru ani neslyšeli.
Po další hodině pomalé jízdy, která polovině cestujících způsobila mořskou nemoc, se před nimi prales
otevřel a vehikl vjel na mýtinu, posázenou chatkami. Letní tábor „Pralesní ráj“ přivítal skupinu žáků ze
střední Evropy, kteří výlet do amazonské džungle vyhráli v soutěži s názvem „Amazonie jinak“. Nemohli
ani tušit, co je čeká za dobrodružství.
Jejich učitelka Makarena Hůlová je po ubytování svolala k totemu ve tvaru mimozemšťana, který stál
uprostřed vesničky. Odpolední slunce rozpalovalo okolní hustý vzduch na úroveň sauny. Žáci si proto
nebyli jistí, jestli mají vidiny vlivem sílícího úpalu, nebo jestli vedle jejich učitelky opravdu stojí domorodý
indián oblečený do trička s nápisem Adidas. Opravdu tam stál a usmíval se.
„Pan Carlos da Silva nás chce srdečně přivítat ve svém táboře. Přeje nám příjemný pobyt, a pokud budeme
něco potřebovat, můžeme se na něj kdykoliv obrátit,“ řekla učitelka úvodem. „Jak už víte, základní
podmínkou pro pobyt v tomto táboře je odevzdání mobilů. Následujících deset dní si chceme odpočinout
od civilizace a s mobilem v ruce to samozřejmě nepůjde. Navíc tady není ani elektřina, ani signál,“
dodala.
Děti tedy mobily většinou dobrovolně odevzdaly, jen některé se tvářily, jako by jim někdo měl odoperovat
ledvinu. Všechny aparáty skončily v kovovém boxu, který da Silva zamkl a hodil na korbu svého
pick-upu. Pak se znovu usmál, poklonil se, naskočil do vozu a až podezřele rychle zmizel v džungli.
Jelikož byli táborníci po dlouhé cestě unavení, opekli si klobásky a zazpívali typické táborové písně, které
znali z hodin hudební výchovy. Tak celkem příjemně skončil první den jejich výpravy.
Druhý den ráno si osazenstvo tábora zabalilo pití a chleby s kuřecími řízky, které byly po dlouhé cestě
nějakým zázrakem stále poživatelné, a s naditými batůžky vyrazilo směr džungle. Všichni se shodli, že si
chtějí prohlédnout okolí. Aby se neztratili, vydali se po vyšlapané stezce, která se zakusovala do pralesa
hned za mýtinou.
stránka 27