chotně vstal, až mu zakřupalo v kolenou, přešel ke stolku s vyskládaným tvrdým alkoholem, odzátkoval
nejbližší láhev tuzemáku a jal se zodpovědně a poctivě plnit připravené „hořčičáky“.
Mezitím Dušan natočil sklenice piva. „Snad ještě nechcete, aby vám to někdo nosil, dobytci!“ podal sklenici
akorát Ondrovi a vedle stojícímu Kamilovi.
Ti tři si svorně přiťukli nejdřív panáky, následně pivy a pobaveně sledovali zbylou chcíplou část společnosti,
sbírající se z pohodlných křesel. Skutečná zábava mohla začít.
„Připravil jsem megahustej výběr!“ pochlubil se Lukáš a už zapojoval hudební aparaturu, aby se z ní co
nevidět coby otvírák ozvala od Kabátů skladba Žízeň, což jen umocnilo všeobecné veselí a hlasité projevy
bujarosti. Pivo a kořalka tekly proudem, řeči se vedly, občas někdo hodil přiopilý „tanec svatého Víta“ nebo
si šel odpustit ven na roh stodoly.
Když síly pomalu docházely přímo úměrně vzrůstajícímu množství alkoholu v krvi a rostoucí noční hodině,
vzpomněl si najednou Ondra: „Co to říkal ten dědek o půdě se senem?“
„Že tam nemáme lízt, vole!“ dodal prakticky okamžitě Kamil.
„A to jako proč?“ Petr s Pavlem se ozvali prakticky současně. Prostě bratři, dvojčata.
„Mohlo by se to s námi zřítit,“ vyhrkl ze všeho trošku vystrašený Jindra.
„Počkat, mlel ještě něco, než se zarazil! Mám to!!! Něco bychom tam mohli najít. Něco, co souvisí s tvojí
čarodějnickou bábou!“ pronesl Lukáš hrdý, že si vzpomněl i přes již větší množství alkoholu, které mu otupovalo
smysly.
„Jo, o mojí babce se vyprávěly zajímavé věci. Doma teda ne, tam je to spíš takové tabu. Otec jen říkal, že
si kvůli své matce užil ve škole svoje,“ zavzpomínal Ondra. „A myslím, že to zní jako dobrý plán! Jdeme hledat!“
pronesl tónem nepřijímajícím jakékoliv odporování.
„A já říkám, kurvažejo! Jdem do toho!“ Vypil na jeden zátah celé pivo Kamil, bouchl dramaticky odkládanou
sklenicí o plochu stolu a jako první se vydal k žebříku vedoucímu do podkroví. Po stoupnutí na první
příčku se ozvalo podezřele zakřupání.
Než se stihli chlapci rozhodnout co a jak, shora už na ně vykukoval vysmátý Kamilův obličej. „Kde jste,
prdi? Poslední žere hovna!“
Tato slova zapůsobila jako olej přilitý do ohně a u rozvrzaného žebříku se strhla tahanice, ze které nakonec
vítězně vyšel vrčící Ondra, hned po něm stoupal Dušan, následován Petrem a Pavlem, kteří provedli
zátěžovou zkoušku. Po Lukášovi vylezl nesměle Jindra. To už se všichni váleli na starém zetlelém seně a
pokuřovali.
„Vždyť to může chytit!“ zaskuhral Jindra, stále se držící u žebříku a jistící si ústup.
„Hovnožrout a třasořitka promluvil,“ foukl mu do tváře oblak kouře nejblíže ležící Dušan. „Dohulíme a
vrhnem se na hledání, co vy na to?“
„Může být,“ potvrdil Ondra, vyfoukl kouř a nedopalek nenuceně cvrnkl obloukem směrem k nervóznímu
Jindrovi, což u něj vyvolalo skoro až hysterickou reakci. Zapištěl a divoce zamával rukama. „Co blbneš?!“
„Ale v klidu!“ přetočil se Ondra na břicho a začal prohrabovat seno. Všichni ostatní se přidali. Až na Jindru,
pochopitelně. Přehrabované zetlelé seno začalo vydávat své ovoce v podobě velkého množství prachu
plného plísňových spor. První se rozkašlal astmatický Jindra.
„Tak na to seru, pánové!“ Promnul si uslzené oči a začal slézat po žebříku.
stránka 21