autor: Elwin Smaragdová
A pak se konečně nadechla.
Koukala do tmy před sebou a zhluboka oddechovala. Vychutnávala si každičký nádech a výdech, jako by nikdy to snad nikdy
nezažila. Cítila, jak jí po spáncích stékají kapičky potu. Posadila se. Je volná. Nejistě se usmála. Volná, volná, volná. Začala se po-
tichu chichotat. Chtěla tančit radostí. Místo toho si znovu lehla, pohodlně se zavrtala a zavřela oči. Všechno už bude dobré.
Ráno ji probudilo bubnování deště. Bez zaváhání vyskočila z postele, roztáhla závěsy. S očima dokořán pozorovala rozpitý svět
za oknem. Podzimní listí se oranžově, žlutě a hnědě lesklo, zčernalá kůra stromu vytvářela nádherný kontrast. Očima zabloudila
k poli. Převalovaly se na něm chomáče mlhy, líné a naducané. Spokojeně se usmála a začala si pobrukovat. Oblékla se, nasnídala
a vyrazila. Ani upršené počasí jí nemohlo zkazit náladu. Cítila neuvěřitelné množství energie. Poskočila si a nahlas se rozesmála,
když si všimla šokovaného výrazu babičky s nákupem, která ji nechápavě pozorovala. Nejraději by si začala nahlas zpívat. Všech-
no bylo zase v pořádku.
Energie ji neopouštěla. Zvládala veškerou práci, kterou dostala. Vesele si povídala s kolegy, s úsměvem udělala na poradu kafe
a až s nechutným nadšením, jak poznamenal vedoucí marketingového oddělení, souhlasila, že na nadcházející konferenci zajistí
vše potřebné. Psala si poznámky do diáře. Drobným, úhledným rukopisem. Pozorně naslouchala a nemohla se dočkat, až na
všem začne pracovat. Milovala nové výzvy.
Den za dnem postupně odškrtávala jednu položku za druhou. Když zvládla konferenci, vrátila se ke své práci naplno, přesto
ještě stíhala propagovat firmu. Nejen pracovní instagram se plnil fotografiemi. Nechyběla na jediné party. A že to tam vždycky
rozjela. Dorazila v kostýmu, tančila a smála se. I když odcházela až ve tři ráno, byla včas v práci a se svým nakažlivým úsměvem
mrkala na ostatní, kteří dorazili v trochu horší kondici. Aby své vítězné tažení zakončila, šla na rande. Všichni si o tom šuškali,
vědělo se o ní totiž, že prostě nerandí. Jenže tohle bylo asi něco jiného.
Bylo. Nervózně stála před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Zvládne to. Poslední tři měsíce byly skvělé, měla tolik energie a
tolik nadšení pro všechno. Po dlouhé době se dokonce objevil muž, kterého by mohla milovat. Kterého by se snad nebála milo-
vat. Usmála se, nejistě, ale přesto. Pak na sebe mrkla a vyrazila. Ano, tohle byl ten muž, kterého by mohla milovat. Seděla na-
proti němu v restauraci a poslouchala historky z jeho dětství. Byl zábavný. Smála se, nepřemýšlela nad tím, že správná dáma se
směje decentně a určitě u toho necení zuby jak kůň. Ale jemu to zjevně nevadilo. Smál se s ní, a pak se začal ptát na její život a
dětství. Na veselé historky z práce (pracovala pro jisté nakladatelství), na koníčky a oblíbenou barvu.
Z jedné večeře se stala druhá večeře, kino a divadlo. Galerie, kde vystavoval jeho známý. Okouzloval ji každičký den a ona ne-
chtěla, aby to někdy přestalo. Když jí během jednoho týdně třikrát přišly růže, uvědomila si, že se přihlouple usmívá. A věděla,
že je ztracená. Naštěstí v tom nebyla sama. Když se o pár dní později viděli, jeli na Shakespeara a na večeři, spatřila v jeho očích
stejnou jiskru. Zhluboka se nadechla a rozhodla se hodit strach za hlavu. Tohle bylo přece přesně to, o čem si dovolila jen snít a
vždy jen tiše a za nejtemnějších nocí. Když ji vzal za ruku, jen se na něj usmála a spokojeně se nechávala vést. Po lásce jako
z divadelních prken ji políbil. Hvězdy na nebi jasně zářily, měsíc na ně shlížel s potutelným úsměvem a ona zapomněla na svět
kolem. Líbala jeho hebké rty a nechtěla nikdy přestat. A tak ji vzal do náruče a vynesl až do jejího pátého patra. Odemkla, přene-
sl ji přes práh. Přede dveřmi do ložnice nechali všechno slušné vychování.
Nemohla si přát víc. V práci ji povýšili, dostávala samé zajímavé úkoly. On byl vždy kolem, přesně ten princ, na kterého čekala.
A pak se jednou v noci probudila zpocená. Třásla se chladem a nepříjemným pocitem. Přitulila se k němu a doufala, že to byl jen
zlý sen. Ráno byla unavená, a tak si výjimečně dala svou porci kávy ještě doma. Několikrát během dne vybuchla, strašlivě ji bole-
la hlava. Domů se vrátila k smrti unavená, ale v jeho blízkosti se jí ulevilo. Povídali si do pozdních hodin. A v noci ji znovu probu-
dil smrtelný děs. Tentokrát se ještě hodinu převalovala, než znovu usnula. Ráno ji zavezl na vlak a políbil na rozloučenou. Jela na
veletrh, kde měla reprezentovat jejich nakladatelství. Nemohla se dočkat, alespoň takové pocity měla před několika měsíci. A
nadřízení se domnívali, že pro to bude ta pravá. Její nakažlivé nadšení jistě strhne všechny. Souhlasila s nimi. Dnes si tím nebyla
tak jistá. Seděla ve vlaku a pozorovala zimní krajinu za oknem. Stromy se rozpily v černé šmouhy. Země se skryla pod bílou po-
krývkou, odpočívala na jaro, aby mohla znovu přijít k životu. Unaveně přivřela oči. Nevnímala okolní zvuky ani obraz krajiny. Jen
odpočívala a doufala, že to na veletrhu zvládne.
stránka 10