Následovali je další němečtí kolegové, heavy metaloví Majesty, kteří na mě měli příliš mnoho
něžných melodií.
Kissin' Dynamite, jak jinak než z Německa, jsem již jednou před lety zhlédla a musím uznat, že
se o dost posunuli, rozdávali energii a jejich koncert byl prostě radost. I na kapele samotné bylo znát,
že ji ohromně těší obrovská návštěvnost. Ta byla dříve výsadou hlavních hvězd, které obvykle hrávají
až poslední, nyní ale bylo hlediště plné již při jejich poobědním vystoupení.
Dalším německým heavy metalem nás zásobili i postarší Axxis, kteří z davu vytáhli jednu
mladičkou fanynku, tuším Alexandru z Ruska, která si s nimi mohla střihnout jednu píseň na
tamburínu přímo vedle zpěváka Bernharda Weiße.
Germánské odpoledne přerušili řečtí death metalisti Septicflesh svými zběsilými rytmy a
mohutným growlem plným vnitřností a pitev.
Legendy Amorphis i Hammerfall předvedli standardní výkon, který netřeba komentovat.
Hlavními hvězdami pátečního večera byli (ehm, zase němečtí) power metaloví Powerwolf. A
panečku, to byla podívaná. Nikdy jsem je naživo neviděla, a tak mi jejich scéna plná trosek
rozbořeného kostela, ohňů, rekvizit a perfektně připravené světelné show ohromila. Jejich vystoupení
bylo pro mne asi nejlepším z letošního ročníku, komunikace s publikem úžasná, a musím uznat, že
publikum také reagovalo na výzvy zvráceného kněze – operního rumunského zpěváka Attila Dorna -
velmi hlasitě a s nadšením. Krásná pastva pro oči se naskytla také, když nás vyzval k tomu, abychom
rozsvítili své mobilní telefony, a z několikatisícihlavového davu, který se v polokruhovém amfiteátru
tyčil do výšin, se stala krásná noční obloha plná hvězd. Je také tradicí, že jedna z kapel křtí nějaké
zvířátko ve vedlejší zoo a řada padla právě na Powerwolf, kteří pokřtili, jak jinak, vlka hřivnatého a to
po zpěvákovi, tedy jménem Atilla.
Sobota nás zalila horkem, a tak u nás švédská alternativní metalcoreová kapela Imminence
neměla moc šanci. Vlna „new age“ metalu mě prostě nějak minula, velké plus ale dávám zpěvákovi a
jeho doplnění vystoupení o hru na housle.
Elvenking hrají folk a pagan metal a na sluncem
ožahlé Italy byste je rozhodně netipovali. No i my jsme
byli v sobotu ožahlí sluncem a to parádně. Spáleným
končetinám jsme se nevyhnuli, protože z horoucí
výhně, ve kterou se amfiteátr proměnil, nebylo úniku.
Ani v přilehlém parku, kde je obvykle oáza klidu, jsme
letos moc nepobyli… Protože všude byli lidi. Všude. Na
trávě, na dekách, na lavičkách, ve křovích. Tak jsme se
na to vysrali a šli jsme na veselé Beast In Black. Jejich
koncert byl překvapivě velmi dobrý a nedokázal znudit
snad nikoho.
Zklamáním ovšem byli angličtí Cradle Of Filth, na
které jsem se velmi těšila. Tato podivuhodná skvadra
má své specifické spektrum fanoušků, které má rádo
extrémní odnože metalu, jejich hudba je výjimečná a
považuji je za skutečné umělce. Nicméně vystoupení,
30