a trápna poézia. Tá poslúžila aspoň na založenie
môže začať. Aj keď ste celkom tučný, štyridsať dní
e spať všetci, ako tu sme, spokojní a sýti. A za to
u, patrí naša nehynúca vďaka!“
onen šílený sborový jekot. To již hýkající Jozka
í velký řeznický nůž, jehož lesklá čepel se začala
í tepně. Záře hořící hranice se odrážela přes jeho
vytřeštěných očích.