Abdon 5/2018 Abdon 5_2018 | Page 19

17
„ Mají se každý den hlásit ,“ rozkřikl se po hale . „ Pane , máme podezření , že je dostali ti dva upíři , které jsme před několika dny lovili ,“ sklonil hlavu
Geoffrey . „ Ale neúspěšně . Byli jste čtyři a oni jen dva a nechytili jste je ?!“ „ Toho mladšího se nám podařilo postřelit .“ „ Stříbro udělá své , nejspíš leží někde mrtví ,“ štěkl Redfield . „ Nebylo to stříbrem , pane ... A bylo to jen do nohy .“ „ Cože ?!“ zařval a zvedl se ze starobyle vyhlížejícího křesla uprostřed místnosti , které mělo zjevně nahradit roli trůnu . „ Vy …,“ zašeptal nebezpečně potichu . „ Jste klan k ničemu ! Znáte alespoň jejich jména a skrýš ?“ „ Ten , kterého jsme postřelili , se jmenoval Chris , ale jméno toho druhého jsme nezaslechli ,“ krčil se Geoffrey . Redfield se zarazil . „ Chris ? Mladý upír , říkáš ... To snad není možné …“ „ Co se děje , můj pane ?“ „ Proměnil jsem kdysi mladíka jménem Chris a stal se jedním z nás , ale potom se vymkl kontrole a podařilo se mu utéct . Zdá se , že si našel komplice … A začal nám- ,“ „ Škodit , pane . Zranili už jednoho z nás ,“ oznámil Redfieldův služebník . „ Najděte je a přiveďte je . Ne . Jen Chrise , toho druhého zabte ,“ rozkázal . Geoffrey se uklonil a zamířil ven z haly . „ Počkat . Hledejte i Petera , Remaki a Teodora . Byli velmi oddaní , určitě neutekli ,“ dodal . „ A pokud je nenajdeme ?“ zeptal se služebník . „ Pak jsou už tři dni mrtví .“
„ Vidíš , Chrisi , říkal jsem ti , že ta noha bude v pohodě .“ „ Ale fakt to bolelo . Nebyla to kulka pro mě , ale pro tebe .“ „ V tom případě se příště pokusím vběhnout do cesty té tvojí .“ „ Snad žádné příště nebude .“ „ Chrisi , teď po nás půjdou , bude to jenom horší . Už nás viděli . Ví , koho hledat .“ „ Neví . Jsme jako stíny , nenajdou nás .“ „ Možná dokážeme splynout se stínem , ale jich je mnoho a my jsme jen dva . Pokud nás najdou , nemáme šanci s nimi bojovat .“ „ Proto se je snažíme napadat po jednom , ne ?“ „ Ano , ale teď si budou dávat pozor . Nebudou chodit po jednom , a pokud ano , tak jen proto , aby
nás vlákali do pasti . Na chvíli se stáhnem , dokud na nás nezapomenou .“

17