Abdon 4/2020 Abdon 4_2020 | Page 26

„Ano, ano,“ ozval se povědomý, chraplavě stařecký hlas kmeta. Škrtla zápalka, plamínek se přenesl na knot svíce v tepaném svícnu a prostor se opět rozzářil zlatou a duhovou září. Stáli před stolcem z jaspisu, stařec se k nim nakláněl a hladil si svůj dlouhý vous. „Mám z vás dvou radost a hlavně z tebe, Drako! Spáč se konečně probouzí a nechává za sebou všechny nabalené iluze jako již nepotřebné staré šaty, které postupně svlékl! A i když je ta iluze stále kolem něj, již se jí nikdy nedá zmást. A nyní můžete odejít stejnými dveřmi, kterými jste sem vstoupili,“ přestal si hladit vous a pokynul rukou směrem za jejich záda. Otočili se a opravdu se za nimi nacházely masivní dřevěné dveře s ozdobným kováním. Přistoupili k nim, Drako už se chystal do nich zatlačit, aby se otevřely, ještě stáhl ruku zpět, obrátil se ke kmetovi: „Takže Vy jste Vesmír?“ „Ano, jsem. Přesněji jeho materializovaná představa,“ usmál se stařec a čechral si vous. „Jsem Vesmír a za dveřmi na vás čeká můj průvodce Čas nebo Šéf, chcete-li. A hlavně vaše oslava, takže nemeškejte! Máte mé požehnání. A tímto vás ve jménu nesmrtelné bohyně Lásky prohlašuji mužem a ženou. Ženich může políbit nevěstu.“ Drako znovu otevřel pusu překvapením a otočil se k Viv: „Stalo se zrovna to, co si myslím, že se stalo?“ „Ano, drahý, přesně to se stalo. Právě nás oddal Vesmír,“ smála se Vivian a přisála se svými rty na ty Drakovy jako lačná pijavice. Když se po nespecifikovaně dlouhé době od sebe oddělili, přejelo Drakovou tváří drobné zamračení. „A to je jako všechno?“ podivil se. „Je. Co bys chtěl víc? Nějaký opulentní obřad s hromadou svatebních hostů a bezduchými kejklemi? Vždyť toto úplně stačí,“ zavrněla Viv, vzala něžně Drakovu ruku do své, zamávala kmetovi, on zamával jí, na Draka kývnul a ve chvíli, kdy se začaly otevírat dveře, sfoukl svíčku před sebou. Dvojice vyšla do známého prostoru podzemních chodeb, kde na ně čekal Šéf, za zády zanechávajíc neprostupnou temnotu. Ten je nadšeně nastřídačku obejmul. „Udělali jste mi oba nesmírnou radost a jako svatební dar ode mne zde můžete být, jak dlouho se vám zlíbí nebo jak dlouho uznáte za vhodné. Vše zde je vám pochopitelně zcela k dispozici a na účet podniku. Nyní zamíříme zpět do hlavního sálu, kde budeme, přátele moji, společně oslavovat Život a Lásku. I bezduchých kejklí se vám dostane do sytosti.“ Prošel středem mezi novopečenými manžely, oddanými samotným Vesmírem, a se slovy: „Následujte mne, všechen Čas máte před sebou,“ je vedl stejnou cestou, kterou se vraceli do velkého sálu, zastupujícího celý širý svět se všemi jeho radostmi i požitky. Nekonečná oslava Života a Lásky pro Vivian s Drakem právě započala. 24