„Co se to tu vlastně děje?“ vystřelil dotaz bez rozmyslu Drako.
„Ale no tak!“ rozesmál se básník. „Snad nechceš vysvětlit tajemství smyslu celého Vesmíru? Nebo
snad ano?! Zkus to lépe a konkrétněji,“ usmíval se potutelně básník.
„No dobře. Co znamenal symbol slunce a měsíce na těch dveřích, do kterých jsme vstoupili?“
„To je aspoň otázka!“ zaradoval se básník. „Dokonce bych řekl, že i za zlatého bludišťáka. Chvilku
strpení, dojdu si pro nové pivo, protože by mi mohlo vyschnout v krku.“ Na to se básník zvedl, došel
k baru, odevzdal prázdnou sklenici, něco řekl obsluze a následně při čekání na nový nápoj se ledabyle
pohupoval do právě znějící melodie.
Když dorazil zpět ke stolu a zaplul na své místo, napil se a spustil: „Asi začnu od Adama, jak se
říká. Symbol měsíce a slunce. Dva protiklady dohromady tvořící celek. Den a noc, světlo a tma, jin-
jang, s trochou fantazie černá a bílá, atd.,“ pozvedl důležitě prst. „A co je hlavní, mužský a ženský
princip. Tím, že jsi za sebou nechal všechna světská lákadla silvestrovské oslavy a s důvěrou následoval
Viv s vaším průvodcem k oněm dveřím a vstoupil do nich, i když jsi nevěděl, co tě za nimi čeká, jsi
potvrdil ryzost svého odhodlání sdílet vše společně s ní. Prstýnek symbolizoval tvůj slib a průchod to,
že jsi ochoten ho dodržet. A před samotným Vesmírem ti Vivian sejmula masku iluze.“
Drako koukal s vykuleným výrazem a otevřenou pusou a nevěděl, co na to říct.
„Ano, můj drahý příteli. Nastoupil jsi cestu transformace. Změnu Láskou, což je ta nejkrásnější z
cest, která tě mohla potkat. Nic není náhoda, ani tvé setkání s Viv nebyla. Dozrál jsi jí. Zapomeň na ty
nesmysly o upírech. To bylo nutné jen proto, abys přijal začátek proměny. Své probuzení. Proto jsi o
své rádoby upírské schopnosti přišel po odejmutí karnevalové masky.“
Básník se znovu napil, začal si v klidu balit cigaretu do papírku, zapálil si a labužnicky do sebe
natahoval kouř, který při následném vydechnutí maloval ve vzduchu magické obrazce, z nichž některé
Drako zahlédl na dveřích, kolem kterých procházeli v podzemním labyrintu, jako by to bylo před
celými věky, a hlavou mu vířily těžké myšlenky. Básníka se však neodvažoval přerušit v jeho, dalo by
se říct, kouřové meditaci. Až když dokouřil a nedopalek zamáčkl do popelníku, zeptal se: „A tahle
diskotéka a předtím bar s tím taky souvisí?“
„Říkal jsem pouze jednu otázku, milý Drako. Ale jelikož jsi položil tu správnou, stejně odpovím i
na tuhle, protože to spolu samozřejmě souvisí. Mezi tebou a Viv mělo dojít ke spojení celkem na třech
úrovních. Fyzické propojení jste si odbyli na záchodku v baru. To druhé, emoční jste absolvovali zde
na tanečním parketu při ploužení. Určitě jsi to sám postřehl.“ Drako jen souhlasně přikývl. „No a to
třetí? Co myslíš, že je to třetí spojení?“ přehodil otázkou téma na Draka a s lišáckým úsměvem čekal
na odpověď.
„Hmmm, mno!“ podrbal se Drako na hlavě. „Asi půjde o spojení duší, mě tak napadá.“
„Bingo! I když přesněji bych řekl, o vaše duchovní spojení. A teď vztyk, mé děti, není čas ztrácet
čas!“ zasmál se básník, počkal, až oba uposlechli a vstali. Následně luskl prsty a vše se ponořilo do tmy.
Ještě jakoby z dálky se ozval básníkův hlas: „Užívejte!“
„To jako vážně? Už zase?!“ ulétlo Drakovi.
„Neboj, miláčku,“ chytila ho Viv za ruku a přitiskla se k jeho boku. Ucítil její polibek na krku a
následný proud horkého dechu u ucha doprovázeného šeptem: „Teď jsme tam, kde jsme celou dobu
měli být.“
23