S ERIÁL
Autor: Pavel Skořepa
Záchodová romance (6. časť)
Nesmrtelná pomíjivost oslav (2/2)
„A teď jsme jako kde?“ zeptal se Drako, když za jejich zády Brano zaklaplo dveře.
„Zkus rozsvítit a uvidíš,“ popíchla ho Vivian.
Drako šátral okolo veřejí, než nalezl vypínač, a cvakl jím. Zářivky zahučely a rozsvítily se. „Hmmm,
dámské hajzlíky. A to je jako všechno?“ v Drakově hlase bylo cítit zklamání. „A kde je vlastně naše
super schopnost vidění ve tmě?“
„Tu jsi, zlato, odložil spolu s tou maskou. Ber to jako takovou jungovskou ztrátu archetypu
Persony. Oprošťování se od iluze,“ s úsměvem dodala Vivian. „A jestli si myslíš, že jde jen o tyhle
záchodky, tak znovu otevři dveře,“ mrkla na něj významně.
Drako nelenil, chytil kliku, stlačil ji, otevřel a vykoukl ven. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Zahlédl
přepaženou chodbičku, úplně jinou, než kterou na záchody vcházeli z baru, a zaslechl melodii taneční
hudby. Současně zazněl rázný hlas, patřící ke „stěhovací budce“.
„Tady nejsme zvědaví na žádné čuňárny! Prosím, pane, opusťte dámské toalety a už Vás v jejich
blízkosti nechci vidět, jinak Vás vyhodím. Tady jsme slušná diskotéka! Rozumíme si?!“ zahřímal
vyhazovač.
„P-p-promiňte“ zakoktal Drako, chytl Viv za ruku a vyšli ze dveří. Překonali malou vzdálenost za
roh přepažení a ocitli se na okraji tanečního parketu.
„Je tohle možné? Vždyť tady jsme už taky byli!“ vyjekl.
„Ano, miláčku! A jsme opět, jak vidíš,“ zašvitořila Viv, pustila jeho ruku a vydala se rovnou k baru
objednat pití. „Vyber zatím stůl,“ dodala jen ledabyle ke zmatenému Drakovi.
Ten se rozhlédl a uviděl volný stůl, zrovna ten samý, u kterého seděli s mladou dvojicí, když tu
byli minule. Zatočila se mu ze všeho hlava, nohy jako by nebyly ani jeho, přesto ho automaticky
přenesly ke stolu a potom povolily, takže dost razantně dosedl na stolici. To už přicházela vysmátá
Viv v doprovodu mírně zavalitého muže, mladistvého vzezření, v hnědých riflích, černé mikině s
nápisem „NIRVANA“ a na kulaté hlavě se „švejkovským“ obličejem naraženou černou kšiltovku s bíle
zářícím „POKORU KURVA“. V ruce sklenici piva. Viv si okamžitě přisedla k Drakovi, přitulila se k
němu a podala mu jeho sklenku s hnědavým nápojem, sama držela svou s bílým vínem.
Nově příchozí napřáhl ruku a usmál se: „My dva se ještě neznáme, Drako, upřímně mě těší.“ Drako
nejistě sevřel nabízenou ruku, potřásli si. Teprve poté si sedl naproti naší dvojici.
„Je vidět, že ty mě znáš,“ promluvil po chvilce trapného mlčení Drako.
„To je pravda!“ dodal zvesela nově přísedící. „Už minule ti o mně Viv povídala, že jsem básník a
spisovatel, a to je přesně ten důvod, proč tě znám,“ mrkl a nechal se zaujmout děním na parketu.
21