Abdon 4/2018 Abdon 4_2018 | Page 17

„Co jako?“ na to nechápavě a s tupým výrazem Teodor. „Že z nás Redfield udělá nejmocnější upíry v Londýně, až se všemu naučíme,“ vysvětlil mu Pete. „Tak nejmocnější asi ne,“ vložila se do toho Remaki, „ale určitě se budeme mít líp než do teď.“ „To se mi líbí,“ usmál se Teodor. „Ale víte, co se mi nelíbí? Že mám hlad.“ „Stát!“ zavelel Peter. „Proč?“ nechápali ti dva. Peter jen ukázal prstem. Kus před nimi se o roh opírala hnědovláska v upnutých džínách a tílku. Kluci na ni zůstali dychtivě zírat. Peter se na ni s úšklebkem zadíval. „Ty jo, tuhle bych klidně-.“ „Snědl!“ přerušila ho Remaki. „Jo, jasně, to jsem myslel.“ Hnědovláska se odpíchla od zdi a zamířila za roh uličky. „Myslím, že máme vybranou večeři,“ oblízl se Teodor a všichni tři se vydali za svou novou obětí. „Tamhle je,“ ukázal Peter, když vešli do uličky. „Já ji skolím," ušklíbl se a zamířil k ženě, která stála za kontejnerem na sklo. „Tady jsi, puso. Nechceš si trochu pohrát?!“ zašeptal hladově. „Ráda si pohraju,“ odpověděla žena a upřela na Petera své pronikavě zářící oči. Skočila po něm, ale on se vysmýkl a rozběhl se uličkou pryč. Hned se rozběhla za ním. Ted se otočil a chtěl vzít nohy na ramena cestou, kterou přišli, ale zpoza rohu se vynořil jakýsi muž a udeřil ho do hlavy. Remaki zasyčela jako kočka, chytla toho neznámého za ramena, ale někdo ji srazil k zemi. Po chvilce se po mokrém betonu rozlila krev a Remaki se přestala bránit. Peter utíkal rychle a pomalu získal náskok nad svým pronásledovatelem. Utíkal, jak mohl, a úplně kašlal na to, co se stalo s Remaki a Teodorem, záleželo mu jenom na tom, aby on přežil. Přišlo mu, jako by utíkal věčnost, a když se ohlédl, aby zjistil, jak daleko za ním je ten, kdo ho honí, ulevilo se mu, protože tam už nikdo nebyl. Oddychl si, protože se právě vyhnul nebezpečí, a byl na sebe pyšný, že se dokáže sám o sebe postarat. Teď už jenom zbývalo vrátit se k Redfieldovi a povědět mu o tom, on sem pak pošle někoho, aby zjistil, co se stalo s jeho dvěma společníky. Otočil se k odchodu. Vyděsila ho postava, která mu musela celou dobu stát za zády. Než si stihnul rozmyslet, jak se bude bránit, dva špičáky mu protrhly tepnu na krku, a i když se zmítal a snažil se ze sebe útočníka setřást, spolu s krví z něj zmizela i energie. Za chvíli už byl jen nehybná nádoba na krev. „Příště děláte volavku vy, Hardy!“ funěla Elena námahou, jak táhla Peterovo mrtvé tělo, když se vracela na začátek ulice, kde čekali Kate a Hardy. „Myslím, že pak by akce nebyla moc úspěšná. Žena je přece lepší lákadlo,“ poznamenal, zatímco hledal něco v hnědém ošoupaném batohu. 15