S ERIÁL
Autor: MetaLenka
Upíří sestry
27. kapitola – Poslední večeře
Chris se přiřítil do opuštěné továrny na nábytek, která mu sloužila jako útočiště.
„Hej! Nebudeš věřit, co jsem slyšel!“ vyhrkl ze sebe.
„Ty jsi byl venku a zraněný?! Děláš si srandu, víš snad, co jsem ti říkal, ne?!“
„Jo. Ale počkej-.“
„Ty ses snad zbláznil, já se snažím jako idiot ti chránit zadek a ty si jdeš jen tak ven, zrovna
potom, co ti nějakej zmetek vpálil kulku do nohy?!“
„Já vím! Omlouvám se... ale víš co? Jedna z těch upírek, co tu byly s tím lovcem, se přidala k
Redfieldovi?“ řekl konečně.
„Cože? A která?“
„Když ony jsou obě stejné..,“ přemýšlel Chris.
„Tak která?“
„Ta s tmavými vlasy,“ řekl nakonec.
„Kdo ti to řekl? Ta uchlastaná Rose, že jo? Tys byl zase v tom baru. Stokrát jsem ti říkal, že je
to tam nebezpečný.“
„Nenadávej Rose. Ty máš co říkat, vždyť tam taky chodíš,“ bránil se Chris.
„Jenže já nejsem bejvalý Redfieldovo děcko.“
„No jo,“ zabručel Chris a sedl si.
„Ale když patří k tomu lovci, tak zároveň nemůže patřit k Redfieldovi.“
„Myslíš, že tam dělá špiona a že se ten lovec snaží chytit Redfielda?“ zamračil se Chris.
„Ano, to si myslím.“
Tři Redfieldovy děti, které byly ubytovýny v hotelu Puma, se snažily najít něco k snědku v
ulicích Londýna při cestě do svých pokojů.
„Zatraceně, dneska mám hlad,“ nadával nespokojeně tlustý Teodor.
„Něco najdem,“ na to Peter.
„A měli bychom si pěkně máknout. Dává nám dost potíží chytit jednoho člověka, když jich víc
naráz vysát nesmíme. Teda pokud nechceme, aby nám zase vynadal, že jsme moc nápadní,“ zabručela
Remaki, Japonka a bývalá studentka moderního umění, kterou stejně jako tlustého a líného Teodora
Jaense, ten se měl stát bankovním úředníkem jako jeho otec, a Petera Flaga, nadějného, ale poněkud
drzého a hrubého studenta politologie, vysál George Redfield.
„Myslíte, že splní, co slíbil?“ zeptal se po chvíli chůze Pete.
14