MDDr. Markéta T.
PREDSTAVUJE SA
Autor: MetaLenka
MDDr. Markéta T.
V tomto čísle Abdonu si popovídáme s mladou slečnou, která dělá jednu z nejméně oblíbených profesí – zubařku. Jaké je studovat na tuto profesi a jak velký rozdíl je pak skutečná praxe? A je možné, že je pacientovi zapotřebí vytrhat všechny zuby? To vše se dozvíte od čerstvé paní doktorky Markéty, která radí – „ Dbejte na ústní hygienu“.
Jméno: MDDr. Markéta T. Vzdělání: Lékařské
1. Proč ses rozhodla studovat právě „ zubařinu " na UK? Co tě lákalo jít na tento obor a proč jsi nešla třeba na pedagogickou, ekonomickou či jinou vysokou školu? Zubní lékařství jsem původně studovat vůbec nechtěla, přála jsem si stát se dětskou praktickou lékařkou. Při přijímacím řízení se podávaly přihlášky na dva obory, zubní lékařství a všeobecné lékařství. Nakonec jsem se dostala na oba obory, ale musela jsem se rozhodnout. Zubní lékařství se jevilo jako " snadnější " cesta. Studium bylo oproti všeobecnému jen pětileté, ne šestileté, a po dokončení studia už nebylo potřeba několikaletých atestací jako u lékaře všeobecného, takže pokud bych chtěla, mohla bych si po škole otevřít ordinaci a pracovat sama na sebe.
O studiu jiného oboru jsem uvažovala v případě, pokud bych se na medicínu nedostala, takže jsem měla podanou i jisticí přihlášku na ekonomku. Zároveň mě lákala FAMU, ale upřímně jsem nevěřila, že bych někdy mohla v tomto odvětví uspět a uživit se prací v něm.
2. Můžeš nám popsat, jak tvé studium probíhalo? Jak velký postup jste dělali od prvního až do posledního ročníku?
Na zubního lékaře se studuje pět let. V prvních ročnících se učily základy- anatomie, biologie, chemie, jazyky, fyziologie, biochemie, v dalších letech se přidávaly předměty, kdy člověk aplikoval znalosti z předchozích let, jako byla patofyzilogie, farmakologie, patologie. Při studiu budoucí zubní lékař prochází z velké části stejnými předměty jako naši všeobecní kolegové, takže jsme se nevyhnuli zkoušce z gynekologie, všeobecné chirurgie, interny, neurologie, a v prvních letech v plném a později jen částečně zkráceném rozsahu, tudíž z 125 otázek jsme měli třeba jen 120:)
Hodiny čistě orientované jen pro nás byly již od prvního ročníku, kdy jsme se podrobně učili o každém zubu zvlášť, kreslili jsme, modelovali, vrtali na fantomech. Ve třetím ročníku jsme se již posadili k opravdovému křeslu a mohli jsme si přivést prvního pacienta, mně figurovala má maminka, dodnes výplň ode mě chválí, což se divím, protože jsem absolutně nevěděla, co dělám.
Ať už jsem to měla v hlavě nabiflované, praxe byla úplně jiná. Od třetího ročníku do pátého jsme absolvovali několikahodinové praktické kurzy na konzervačním, parodontologickém, chirurgickém, protetickém oddělení fakultní nemocnice, pak se přidalo oddělení ortodontické a dětské, kde jsme se dostávali do kontaktu s pacienty.
Vesměs hodnotím studium spíše kladně. Ocenila bych celkově více času věnovanému našemu oboru. Ale myslím, že nejvíce se stejně člověk naučí praxí po studiu. Jako v autoškole.
22