„ No můj , přiznávám ! Ale místo jsi vybral přece ty ! A už tady chodíme ani nevím jak dlouho a žádné sněženky jsme zatím nepotkali . Kde je ten tvůj vybásněný palouček ?“
„ Tady kousek , neboj .“ V teatrálním gestu chtěl muž naznačit směr cesty , při pohledu před sebe jej však přepadl zvláštní vnitřní pocit a zarazil jej v započatém pohybu . „ Ty Hanko , taky myslíš na to samé co já ?“ Nervózně se zahleděl do očí své společnice .
„ Ty myslíš ten kříž ? Jako bych ho už viděla ,“ přidušeně zašeptala v odpověď .
„ No to je mi blbost ! Ještě začnu věřit , že jsme snad přešli přes nějaký bludný kořen !“ nuceně se zasmál , ovšem jeho smích zanikl ve snášejících se velkých vločkách nastalého hustého sněžení .
11