R ECENZIA
Autor: Elwin Samaragdová
Trochu jiný Robinson
Když Daniel DeFoe vydal v roce 1719 svého Robinsona Crusoea, dostalo se mu nejen úspěchu a
nehynoucí slávy, ale stal se také zakladatelem žánru robinzonád. Tedy příběhů o trosečnících, kteří si
navzdory nepřízni osudu dokáží poradit. Knížka byla tak úspěšná, že DeFoe vydal i druhý díl.
Vzhledem k roku vydání není děj až tak překvapivý, jedná se o období osvícenství, tedy vítězství
rozumu a lidského ducha. Robinson jde na všechno racionálně, a pokud se mu čirou náhodou něco
nepodaří, vidí chybu jen u sebe, a nikoliv v nějakém mystickém stvoření.
Myslím, že je nesmírně důležité, kdy se vám tahle kniha dostala poprvé do rukou. Pokud jste byli
malí špunti, příběh vás pravděpodobně zaujal a věděli jste (stejně jako moje maminka), jak na to jít
ještě líp. Jestli jste ale Robinsona poprvé otevřeli ve věku pozdějším (zcela nepokrytě přiznávám), bude
vás trosečník pravděpodobně štvát. Během četby budete mít milion sto tisíc otázek a jeho
blahosklonnost vás bude zabíjet (málem jsem knížku vyhodila). Takovou náplast představuje kniha
Foe (česky Ďabiel Foe), která se na příběh Robinsona dívá o dost jinak.
Hlavní hrdinka (ano ano, už od počátku je to celé jiné) Susan Bartonová ztroskotá na Crusoeově
ostrově. Trosečník se jí ani trochu nepozdává, je zadumaný, tvrdohlavý a hlavně lenivý. Nevyrobil si
skoro žádné nástroje, nevede si deník a ani nepočítá dny, které na ostrově strávil. A co hůř, Susan se
musí podrobit jeho vůli (ač kniha vyšla v 1986, je docela roztomilé pozorovat, jak se Susan nechce
chovat podle Crusoeových pravidel) a neodporovat. Ten trosečník, kterého nám DeFoe vykreslil jako
úžasného kolonialistu, který zvládl veškeré nástrahy, tenhle trosečník je najednou starý muž s
bolavými zuby a nechutí cokoliv udělat. Ani zachránit se nechce! Do toho je na ostrově němý sluha
Pátek, kterému někdo - Crusoe tvrdí, že otrokáři - vyřízl jazyk. Susan s těmito dvěma muži přečká
nudný a jednotvárný rok, pak se dočkají záchrany. Jenže Crusoe na lodi cestou do Anglie zemře a
Pátek je… Pátek. Susan by ráda nechala příběh Crusoeova ostrova sepsat, protože sama nevládne
spisovatelskému řemeslu. Má ale jednu zásadní podmínku - příběh musí být pravdivý.
V Anglii proto kontaktuje slavného spisovatele Foeho a převypráví mu svůj příběh. Poté mu
pravidelně píše dopisy a naléhá, aby knihu co nejrychleji dokončil. Jenže Foe není nadšený nudným
ostrovem, naopak ho mnohem více zajímá příběh Susan, její cesta do Brazílie za ztracenou dcerou a
to, jak dokázala jako samotná žena přežít. Crusoe je pro něj jen kapitola v příběhu. A protože Susan
odmítá, pošle za ní Foe dívku jménem Susan Bartonová… Tedy pošle za Susan její údajnou dceru.
Matka se tomu nejdříve brání, ale nakonec dívku políbí a přemýšlí, co je vlastně skutečnost a co
příběh, zda ona sama není jen výtvorem nějakého spisovatele. Kniha pak končí náhledem na
spisovatelské řemeslo a poslední kapitola se dá chápat i jako varování autora, totiž že pravdu si v
příběhu musí čtenář najít sám.
26