všechny, kteří na něj snad měli čekat. Jenže nečekají. Jeho žena už není jeho, jeho kamarádi jsou mrtví
nebo se sklonili před nastálou situací. A tak bloudí kolem řeky Labe a zdůvodňuje jí, proč by se měl
raději zabít. Labe ho sice nejprve vyšle do života, ale voják se nakonec vrací a do řeky skočí. Drama se
setkalo s velkým úspěchem, kterého se ale autor nedožil - zemřel den před její premiérou. Stojíte-li o
trochu deprese, smutku a o materiál k přemýšlení, je pro vás Borchertovo drama jako dělané.
Skupina 47 byla naopak tvořena zavedenými spisovateli. Staří pardálové přiváděli na setkání
začínající autory s cílem dodat jim odvahu a podpořit jejich texty. Setkání sloužila k předčítání textů
a jejich konstruktivní kritice. Nejednalo se ale o žádné organizované literární hnutí, jejich cílem bylo
mimo jiné učit Němce demokracii pomocí časopisu Výzva. Bohužel se ale skupina nedočkala příliš
dlouhého trvání, nezapojilo se mnoho autorů a ohlasy byly také minimální.
O čem tedy byla literatura NDR? Nepříliš vzdálená té naší z oněch časů, využívající směry typu
sociální realismus. Žádné jazykové ani literární experimenty, typizace na entou. Knihy se pokoušely
ukázat život tak, jak plyne, spokojené obyvatele a členy strany. Děj byl předvídatelný a jednoduchý,
hrdinové pozitivní, až z toho zuby bolely. Prototypem byl zodpovědný občan, který se zajímal o svou
historii, tedy literární klasiku, tedy četl Goetha. Texty ale nemá smysl jmenovat, zůstávají spíše
neznámé a především nekvalitní. Všichni ti, kteří se vzbouřili, pak měli problémy, obzvlášť po stavbě
berlínské zdi. Aby stát mohl literární produkci kontrolovat, vznikl SMAD, spolek pro spisovatele, kteří
měli vychovat novou generaci. Pro literáty bylo do určité míry velmi výhodné být součástí, mohli se
tak totiž podílet na ovlivňování knih a hlavně je mohli psát. Naopak ztráta členství měla nepříjemné
následky.
Politici v NDR měli na počátku teoreticky bohulibý nápad - vychovat generaci, která bude milovat
knihy a bude vzdělaná. Všechno mělo jeden maličký nepatrný háček - knihy sice levné byly, ale
zároveň byly nekvalitní, takže je nikdo nečetl. A to, co lidé číst chtěli, zase bylo zakázáno… Kdepak
udělali soudruzi z NDR chybu?
Ale abychom nekončili tak smutně, za zmínku určitě stojí Christa Wolf nebo Christof Hein. Autoři,
kteří sice nejprve byli v literárním spolku, ale zároveň se jim dařilo napsat kvalitní knihy a jejich jména
jsou známá dodnes.
32