podstatě xenofobní. A za tímto strachem z neznámého a odlišného se skrývá prostý pud sebezáchovy.
Přirozená nedůvěra, že pokud je někdo jiný než my, nechce nás ve svém teritoriu, vezme si naše ženy
a naše zásoby jídla, a proto ho musíme preventivně zneškodnit.
S rostoucím počtem obyvatel a nutností spolu z různých praktických důvodů vycházet vzešla
složitější lidská společenství. Z malé jeskyně, kde za humny tál ledovec, jsme se propracovali ke
globální společnosti, kde pro naši xenofobii není oficiální místo a kde je naopak nežádoucí ji
projevovat. Proto se přesunula "do podzemí" a projevuje se nenávistí vůči skupinám nikoliv kvůli jejich
odlišnostem rasovým, leč především kvůli jejich odlišnostem sociálním (toto tvrzení neplatí
stoprocentně a jsem si toho vědoma). A statisíce lidí se učí několika málo jazykům, aby mohli
komunikovat s dalšími statisíci lidí.
Blíží se závěr a v úvodu jsem si dala za cíl přiblížit důvody významu jazyka pro lidskou psychiku.
Všechny byly v textu popsány (některé více, některé méně). Tak postupně, aby bylo jasno. Pokud s
někým sdílíme stejný jazyk, máme pocit sounáležitosti a bezpečí. Máme potřebu pojmenovávat věci
kolem sebe. Jazyk ovlivňuje, jak vnímáme realitu. Např. ve španělštině není výraz pro "večer", to
znamená, že pro rodilé mluvčí tato denní doba neexistuje, protože nejsou zvyklí ji rozlišovat? Nebo
když o člověku řekneme, že je unavený, představíme si ho jinak, než když uslyšíme, že je vyčerpaný?
Na téma jazyk a psychika lze nahlížet i z jiných úhlů pohledu, ale vybrala jsem tyto, protože
vysvětlují jevy, které jsou vlastní nám všem.
P. S.: A abych nezapomněla, kdysi jsem slíbila (ale bohužel ne vždy dodržela), že budu u těchto
typů článků zmiňovat, jak se jejich témata promítají do literatury. Spojení jazyka a tohoto umění je
ale zrovna u tohoto tématu jasný, že tato má poznámka je doopravdy pouze na okraj.
30