„No dobře. Přísahám! Na svou rockerskou čest,” udeřil se zaťatou pěstí do hrudi.
Vivian se usmála, vtiskla mu letmý polibek na tvář, čímž mu dala svolení ji opustit za neodbytným
voláním přírody.
Jen co zašel za roh do přítmí, kde se skrývaly pánské záchody, zadržela na chvilku dech. Došlo jí,
že lepší příležitost už nikdy nenastane. Dopila svou sklenku na kuráž a vydala v jeho stopách vstříc
osudu, ať už to mělo dopadnout jakkoliv.
Když otevřela dveře označené siluetou panáčka, právě si osušoval papírovým ubrouskem umyté
ruce.
Na jeho tváři bylo možné číst jen nepatrný náznak překvapení a velké nadšení. Byl to pro něj důkaz
toho, že o něj opravdu stojí. Jak jinak si vyložit, že by takováto bohyně vůbec mohla vstoupit na to
nejšpinavější místo světa. Na pánské záchodky nočního baru.
S rozzářeným výrazem k ní natáhl ruku, což ona opětovala tou svou. Vzájemný stisk byl pevný,
jako by na něm závisela samotná existence světa.
Přitáhl si ji k sobě, jejich spojené ruce se zaklínily mezi jejich roztouženými těly v místě srdcí. Ona
mohla cítit přes kůži vášnivý tlukot toho jeho, kdežto Drako, připraven na stejný vjem, se na okamžik
zarazil.
Vivian to hned vycítila.
„Víš, já nejsem úplně obyčejná holka,” omluvně se pousmála.
„O tom jsem nepochyboval od první chvíle, kdy jsem tě uviděl,” usmál se a volnou ruku jí ovinul
kolem pasu, aby se mu snad neodtáhla.
„Ne, opravdu. Jen nevím jak začít,” posmutněla a přitiskla mu obličej na rameno.
„Pomůže ti, když řeknu, že není žádné tajemství, které by změnilo můj názor na tebe? Snad jen
jedno,” řekl a začal se tiše sípavě smát.
Pohlédla na něj nechápavě a on ji s úsměvem políbil na rty.
„Snad leda, že bys měla penis. To bych neskousnul.”
Oba současně vyprskli smíchy a jejich ústa se spojila ve vášnivém polibku. Jazyky jako dva hadi
vzájemně se proplétající v divokém tanci to spojení už jen stvrdily.
Jako by byla první ženou, s kterou se takto líbal. Pochopitelně nebyla. Hlavou mu proletěly
všechny jeho předchozí neúspěšné vztahy, jež, ač se to zdá neuvěřitelné, vedly k tomuto setkání.
Pocity jedinečnosti podporovaly vjemy jeho jazyka, který střídavě narážel na dvě nepřirozené ostré
překážky v jejích ústech, způsobující mu slastnou bolest.
Když se konečně oddálil, aby se mohl popadnout dech, jinak by už z nedostatku kyslíku mohl
ztratit vědomí, mu to došlo.
Její špičáky, nepřirozeně dlouhé, reagující na vzrušení této chvíle, měla vysunuté v celé jejich
kráse. Jinak se obnažovaly ve své plné délce jen při vzrušení z lovu, dávaly najevo Vivienino tajemství
o jejím původu.
„Ty jsi upír?! Nebo jak si to mezi sebou vlastně říkáte?”
13