V LASTNÁ TVORBA
Autor: Pavel Skořepa
Záchodová romance (2/2)
Pokračovanie z minlého čísla.
Vivian cítila, jak mu pomalu stoupá krevní tlak a zdivočelým rytmem srdce hnaná krev naráží na
stěny jeho tepen, tvoříc při tom nádhernou rockovou melodii zamilovanosti, již slyšela pouze ona,
jako by ji hrálo jeho tělo jen pro ni, se všemi nesmrtelnými rify obsažené v méně dokonalé a
rozmělněné podobě těch největších hitů tvrdší hudební scény. Vyvolávají libé pocity již od prvních
tónů i u těch nejzatvrzelejších neznabohů rockového a metalového fanouškovstva.
Jako by se hitem staly pouze ty skladby, do nichž se jejich tvůrcům podařilo vetknout, ať už
vědomě či nevědomě, alespoň malý kousíček tohoto kouzla tvoření a lásky.
Drako rozjímal nad tím, tedy co mu jeho mozek s omezenou kapacitou vlivem zaplavení hormony
dovolil, jakého úžasného „náhodného“ zázraku se mu dostalo, když se stačilo jen jinak rozhodnout a
nikdy by do tohoto prazvláštního baru nevkročil a nesetkal se se svou femme fatale, kterou přesně
takto viděl ve svých snech snad už od pubertálních let svého života. Jako by konečně až teď začínalo
vše dávat úplný a absolutní smysl.
Ztrácel se v hloubce těchto zelených očí s jemnou příměsí světle modré a bylo mu jasné, že se jich
už nikdy nechce a nemůže vzdát.
Ani Vivian nemohla uvěřit tomuto zázraku. Po celých nekonečných údobích marného bloudění a
bezvýsledného hledání byl její vytoužený temný princ v její blízkosti a ona nyní začala pociťovat něco,
v co už její srdce ani nevěřilo. Nešlo jen o ten libý pocit, začaly se jí do nitra vkrádat i pocity obav a
strachu.
Obavu před tím, jestli má vůbec právo po něm žádat oběť spojenou s jejím prokletím, a strach, jak
zareaguje, až mu poví, kým skutečně je. Až poodhalí závoj svého tajemství, o němž ještě nikdy nikomu
nepověděla. Alespoň nikomu, na kom by jí skutečně záleželo. A kdo by potom žil dostatečně dlouho,
aby o něm mohl povědět komukoliv dalšímu. Na to si dávala opravdu pozor.
Veškeré okolní alkoholem nasáklé hlavy povětšinou nepřemýšlely nad ničím. Jen ty bystřejší, ještě
ne tolik vymleté, se snažily marně uvažovat nad tím, co se to tu dnes v noci sakra vůbec kolem nich
děje.
Samotný magický okamžik měla moc přerušit, i když pouze na kratičkou chvíli, pouze jedna jediná
síla a to sama příroda.
Drako vstal, naklonil se k Viv, jemně ji pohladil po celé délce paže. Při setkání jeho dlaně s jejím
hřbetem ruky jemně stiskl a pronesl: „Promiň mi, už musím. Prostě musím! Ten tlak už je fakt
k nevydržení! Slibuji, že jsem za chvíli zpět.”
„Slibuješ?”
12