Abdon 1/2020 Abdon 1_2020 | Page 21

Drako se nadechl, zamyslel a chvíli čekal: „Cítím lidi. Jejich sny, radosti i trápení a hlavně cítím jejich tlukoucí srdce a krev.“ „Správně. To je něco, čeho ses se mnou vzdal. Už nikdy to nepůjde zvrátit. Od teď jsi mimo obyčejné dění lidského života a přitom jsi mu blíž než kdy dřív. Určitě se chceš zeptat na náš původ, viď?“ Drako jen přikývl na souhlas. „Tak to nemůžu sloužit,“ rozesmála se Vivian na celé kolo. „Nikdo z nás už neví, kdo byl prvním z nás. A zapomeň prosím tě na všechny ty bláboly v knihách a filmech o zatracené duši, o krucifixech a česneku, slunečním světle i zrcadle. Pravda je, že nás prostě baví žít hlavně v noci. A není nás až tolik, jak by se mohlo zdát.“ Rozpřáhla ruce do prostoru. „Neuděláš z někoho upíra jen proto, že ho kousneš. Ani ho tím nemusíš zabít. Jde o to znát míru, použít trochu hypnotického pohledu a ani se na to nebude pamatovat.“ „A s tím předěláním v upíra, cože já včera?“ nedalo konečně Drakovi. „To je trošku elementární otázka. Prostě musíš chtít toho druhého člověka změnit, hodně chtít. Musíš cítit to propojení, co mezi námi probíhalo včera v tom baru a navíc i ta druhá osoba to musí vědomě chtít. Bez toho se to nepovede a ten druhý bude jen nějaký čas bojovat s chudokrevností a silné kocovině podobnému stavu. To naštěstí není tvůj případ.“ Opět se k němu přitiskla a dlouze ho políbila. „V tuhle chvíli se ber jako nový živočišný druh, ne lepší nebo horší než ti dole. Jsi jim samozřejmě nadřazený svými schopnostmi, prakticky nesmrtelný.“ „Prakticky?“ „Můžeš umřít, všechno může umřít na tomto světě. Jen ty máš jednu nepopiratelnou výhodu. O svém odchodu rozhoduješ sám. Když už není, pro co bys žil, prostě zastavíš své životní funkce a odejdeš. I to je důvod, proč nejsme přemnožení.“ Významně se mu zahleděla do očí. „Chceš tedy říct, že kdyby došlo k nějaké přírodní katastrofě nebo třeba k nějakému zamoření, přežijí pouze potkani, šneci se slimákama, Ozzy Osbourne, Keith Richards a my?!“ Oba vyprskli smíchy prakticky současně. „Ano, dalo by se to říct i takto, i když velmi volně. Problém by byl asi se stravou. Ono tu nejde ani tak úplně o krev samotnou, spíš o lidskou energii, kterou s ní přijímáme. Takže je vlastně potřebujeme, i když bez krve vydržíme poměrně dlouho. Ale teď už dost teorie, jdeme na praxi.“ Zvedla obočí, chvilkou mlčení dodala tomuto okamžiku hlubší význam, než opět pokračovala. „Koho by sis představoval za slavnostní chod na naší první romantické večeři? Ženu, muže, nějaké speciální zaměření? Jen podotýkám žádné bezdomovce, šlapky a hlavně ne děti. To je zásada, co se neporušuje. Ty dva typy jsou snad jasné proč nejedlé. A děti, protože jsou ještě čisté a mají právo si svůj život zpackat nebo pozvednout sami bez jakýchkoliv podvědomých traumat, které bychom jim mohli způsobit. Na ně naše schopnosti až tak neplatí a mohly by se pamatovat. Takže proto.“ „Snad nemyslíš, že by mě hned napadlo vysát nějaké dítě?“ hájil se okamžitě Drako. „Pochopitelně ne! Jen ti říkám to, co mně můj mentor, jenž mě kdysi stvořil,“ mrkla a mile se pousmála. 19