Abdon 1/2020 Abdon 1_2020 | Page 19

S ERIÁL Autor: Pavel Skořepa Záchodová romance (3. časť) (pozn. redakcie - 1. časť seriálu nájdete v čísle 9/2019 v rubrike Vlastná tvorba a 2. časť v čísle 10/2019 v rubrike Vlastná tvorba) Žíznivá večeře Nad periferii městečka se snášela tma. Mraky se na obloze divoce honily a předbíhaly, který z nich na delší dobu zakryje stoupající měsíc sílící do úplňku. Z nedalekého lesa se ozýval chorálový zpěv dětí noci. Nenápadný domek, poslední na okraji, se začínal probouzet k životu. Venkovní žaluzie, jimiž byla opatřena všechna okna, se s tichým vrněním začaly vysunovat nahoru a okamžitě vzniklými škvírami daly volnost sílícím metalovým riffům. „Dobré ránko, miláčku!“ zaševelil sladký ženský hlas. „Snad dobrou noc, zlatíčko!“ odpověděl láskyplně drsný mužský hlas a plácl ženu přes její krásně tvarovaný zadeček. „Vždyť víš jak to myslím.“ zasmála se zvonivě, přetočila se a pohladila ho dlani na podbřišku. „Vím, na co myslíš! Dnes je však výjimečný den.“ Významně na něj mrkla. „Ano? A jaký?“ odvětil překvapeně, „Já myslel, že významný byl ten včerejší, když jsme se potkali a ty mi předala svůj dar.“ „No to máš samozřejmě pravdu, miláčku, ale včera bylo včera a dnes je dnes. Navíc dnes spolu půjdeme poprvé lovit a také ti budu moci poodhalit záležitosti ohledně mého daru tobě. Drako, zlatíčko!“ Vrhla se na něj a obejmula ho jako škrtič omotávající se kolem své oběti, až mu zapraskaly klouby, když se jejich ústa setkala ve vášnivém polibku. „Počkej, počkej!“ odlepil své rty od jejích. „Celého bys mě rozmačkala.“ „Jen se nedělej. Teď už není skoro žádná síla ve vesmíru, která by ti mohla ublížit. Snad jen kromě lidské hlouposti. Pokud by ses ovšem nechal.“ Opět se sladce zasmála, ještě jednou rychle přitiskla svá ústa k těm jeho, pustila ho a zcela nečekaně mu vrátila jeho plácnutí. „A oblíkat! Přece nemyslíš, že tě nechám běhat po venku s holým zadkem. Je sice už tma, to samo o sobě ještě neznamená, že musí v měsíčním světle svítit do dáli a konkurovat tak úplňku.“ „Máš naprostou pravdu, Viv.“ Podrbal se v dlouhých vlasech a hledal svoje kožeňáky. „Myslíš, že jako upír můžu chodit pořád v těch jedněch hadrech?“ říkal zrovna přes látku včerejšího trička, z něhož cítil ještě pot svého včerejšího lidského života. 17